This philosophical reflection focuses on the analysis of the concept of "is-ness" (jestota), which the author proposes to understand as a specific form of being that is not governed by any complex unity. This "is-ness" is associated with the simplest virtual entities, termed primordial beings, which represent fundamental conceptual constructs. The primary feature of their virtuality is total isolation and a complete lack of relationships with any other entities. The text delves into the problematic transition from this virtual state to a "real" state, which is defined as a transformation from non-subjectivity to subjectivity. During this process, a primordial event establishes and maintains its subject in time, thereby gaining the capacity to form relationships and connections with other entities. The author subsequently critiques the commonly accepted claim that "everything is connected to everything," arguing that such connectivity is limited by the actual reachability of individual entities. The study thus offers an original perspective on the ontological foundations of subjectivity and the relational nature of reality.
Jestota jako bytí bez jednoty
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 24. 4. 2019
- This is a part of the original document:
- 2019
Jestota jako bytí bez jednoty
„Jestota“ – to navrhujeme – budiž chápána jako bytí, kterému žádným způsobem nevládne jednota, kromě té nejprostší, zcela jednoduché, jakou připisujeme jen virtuálním jsoucnům nejnižší úrovně, tzv. primordiálním jsoucnům. Pochopitelně jde o pouhý pojmový konstrukt, jako ostatně u všech typů virtuálních jsoucen (např. u virtuálních elektronů nebo kvarků nebo protonů, atomů atd., pokud jsme nuceni s nimi nějak počítat). Virtualita primordiálních jsoucen znamená především to, že je vyloučena jakákoli souvislost, jakýkoli vztah k jiným jsoucnům, ať už virtuálním nebo „reálným“ (termín „reálný“ musí ovšem ještě projít kritikou a eventuální změnou, ostatně podobně jako termín „virtuální“). Zvláštním problémem je přechod z virtuálního stavu ve stav „reálný“, ale stále u primordiálních jsoucen (tj. pojmových konstruktů), který chápeme jako přechod od non-subjektnosti“ k „subjektnosti“, tj. ke stavu, kdy už primordiální událost vytvořila (ustavila a nadále v čase sobě příslušném) udržuje svůj subjekt, díky němuž může navazovat vztahy (kontakty, souvislosti) s jinými „reálnými“ jsoucny (alespoň s některými). Jen díky tomu můžeme pak vyslovit soud, že „vše souvisí se vším“, který však musíme hned kriticky omezit (nejde o všechno, o „vše“, nýbrž jen to aktuálně dosažitelné).
(Písek, 190424-2.)