Tento text se zabývá filosofickým procesem zpředmětňování, tedy tendencí nahlížet na zjevné nepředměty jako na samostatné entity či jsoucna. Autor sleduje vývoj tohoto myšlenkového postupu od událostí k dalším aspektům reality, jako jsou opakující se prvky, pravidla, normy a zákonitosti. Zvláštní pozornost je věnována vzniku pojmu konstant v geometrii a fyzice, které jsou výsledkem tohoto procesu objektivizace. Text poukazuje na problematickou povahu tohoto přístupu, který sice umožňuje vědecký popis světa, ale zároveň naráží na limity při pokusu o ontologické vymezení abstraktních symbolů, například řeckého písmene ró, jakožto skutečných jsoucen. Úvaha tak kriticky reflektuje způsob, jakým lidské myšlení konstruuje realitu skrze transformaci dynamických procesů a abstraktních vztahů do statických pojmových kategorií, čímž otevírá otázky o vztahu mezi jazykovým vyjádřením, matematickými modely a samotnou podstatou bytí v kontextu moderní vědy a filosofie.