This text examines the existence of a specific philosophical method, a question that determines the very essence of philosophy. The author argues that philosophy should not merely rely on the shortcomings of other sciences but must establish its own unique vantage point. This foundation is found in the "thought" as philosophy's primary element. The philosophical method involves following the internal momentum and inherent tendencies of a thought, which allows for the exploration of both ideas and the world they represent. The philosopher's first task is to investigate and synthesize various thoughts to achieve conceptual certainty. Furthermore, since philosophy lacks natural beginnings and always arises within a specific historical and intellectual context, its second task is to confront existing thought networks. The philosopher must identify nodal points where different ideas intersect or clash, using analysis, interpretation, and critique to positively integrate essential insights. Ultimately, philosophy is defined by this rigorous engagement with the internal dynamics of thinking.
{Filosofie a „metoda“}
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 14. 9. 1958
- This is a part of the original document:
- [Příležitostné poznámky, 1958]
{Filosofie a „metoda“}1
14. IX. 58
Existuje zvláštní filosofická metoda? Odpověď na tuto otázku je velmi významná, protože na tomto místě se rozhoduje o podstatě celé filosofie. Filosofie nemůže žít ze slabosti jednotlivých věd (i když ovšem naopak může a musí prokázat svou pronikavost právě tam, kde vědy selhávají), ale musí si najít své vlastní stanovisko, stanoviště. – A tu se ukazuje, že vlastním elementem filosofie je myšlenka. Filosofie zkoumá především myšlenku a jejím prostřednictvím teprve věci a svět. Filosofie totiž chce vědět, co dělá, když myslí, resp. když sleduje myšlenku. A tak sledování myšlenky je jedinou cestou, jak myšlenku poznat. Je třeba k ní přiložit mysl a sledovat vnitřní spád, vnitřní tendenci myšlenky. Tato první úloha se pak rozrůstá v další: je třeba ohledávat různé myšlenky a provádět syntézu. Ale ještě dříve: každý vnitřní spád myšlenky vyžaduje už jisté myšlenkové určitosti,2 aby sám nabyl také určitosti. Myšlenka sama, izolována, má několikerý „spád“, tj. připouští několikerou interpretaci. To je tedy za prvé.
Filosofický úmysl však není nikdy počat ve vzduchoprázdnu; to je smyslem naší teze, že filosofie nemá přirozených počátků. Filosofie určité doby, v určité situaci se střetá s řadou problémů, řadou uzlových bodů různých myšlenkových pletiv. A tu je druhou filosofickou úlohou provádět konfrontace rozličných těchto průsečíků s tím cílem, aby v sebe vše rozhodující pojala nějak pozitivním činem (rozvedením, interpretací, reinterpretací, rozborem, jímž je ukázána rozpornost, a tudíž neplatnost atd.). Většinou jdou myšlenkové tendence mimo sebe, ale na některých místech na sebe narážejí a jdou proti sobě. Těchto míst si musí filosofie všímat.
Viz 91n/58! (i před)
(Praha, 580914–1.)3
### 580914
1 Tj. z diskusního setkání u Josefa Lukla Hromádky. – Pozn. red.
2 Následující záznamy (od 23. do 30. 7. 1958) představují celek poznámek pořízený nejprve v rukopise a posléze přepsaný autorem do strojopisné podoby. Odchylky mezi obojím zněním jsou vyznačeny v poznámkách pod čarou. – Pozn. red.
3 V rukopise: „kvalifikovanost“. – Pozn. red.