This text explores the ontological concept of being as an internally unified event that transitions through different temporal states. The author examines the phenomenon of reactibility—the ability to respond to environmental components—where logos begins to operate beyond the direct mediation of physis. A central theme is the existence of future structures that become past before ever reaching the stage of actual presence. The text emphasizes the need to investigate the nature of a happening that bypasses moments of actual existence yet constitutes a significant background context for world events and concrete actions. This non-objective structure of happening offers a new perspective on the meaning of actuality and the significance of the world and human existence within it. Reactibility is presented as a crucial key, possible only within the world, linking these hidden processes to our conventional reality. Ultimately, the reflection opens a path toward redefining the relationship between potentiality, actuality, and the past in the context of human situatedness.
Reaktibilita
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 21. 7. 1991
- This is a part of the original document:
- 1991
Reaktibilita
Uvážíme-li do důsledků pojetí jsoucna jakožto vnitřně sjednocené události, která z jedné části už není, z druhé části ještě není a která postupně střídá své okamžité jsoucnosti, pak musíme připustit, že všude tam, kde nejde jen o uplatnění FYSIS, nýbrž také o reaktibilitu na různé složky osvětí (a kde se tedy začíná uplatňovat LOGOS také mimo rámec přímého prostřednictví FYSIS), zůstává celá nepřehledná řada „možností“ nevyužita. Zde se nám takřka sama vnucuje zaběhaná terminologie, jež nás tlačí na určitou cestu, o které však víme, že není příliš schůdná a zejména že nevede k uspokojivým, nýbrž často dokonce k naprosto nepřijatelným důsledkům. Budeme raději s mnohem větší přesností mluvit o tom, že tu jsou jakési struktury v budoucnosti, které se stávají „minulými“ ještě dříve, než nastaly, tj. než se staly aktuálně jsoucími. Musíme se tedy tázat po eventuálním „dění“, jež vůbec neprochází oněmi momenty aktuální jsoucnosti. Toto dění by mohlo představovat dost významný kontext v pozadí toho, o čem mluvíme jako o světovém dění, ale také docela určitý kontext konkrétních nitrosvětných událostí, činů, akcí atd. Pak se nutně klade také otázka povahy nepředmětné struktury onoho „dění, jež se obejde bez aktuálních jsoucností, jimiž výhradně zůstává propojeno se světem, jak o něm běžně hovoříme. A konečně se tak otvírá perspektiva nového chápání významu aktuálnosti ve smyslu aktuálních jsoucností a také možné nové odpovědi na otázku významu světa a vnitrosvětných událostí, jsoucen a konečně i lidského pobývání na světě v konkrétní situovanosti. Zdá se, že klíčem ke všemu je reaktibilita, jako by ta byla právě možná pouze uvnitř světa.
(910721-1)
[Záznam se dochoval jako kartotéční lístek v AUK. Pozn. red.]