The text offers a philosophical critique of Martin Heidegger’s fundamental distinction between Being and beings. While Heidegger identifies the 'forgetfulness of Being' in traditional metaphysics as a failure to distinguish between beings and Being as such, the author argues that Being cannot be meaningfully addressed outside the context of specific beings. The document explores two primary meanings of the statement 'a being is': its immediate presence (beingness) here and now, and its persistence throughout time. Traditional metaphysics tends to prioritize the former, neglecting the temporal extension of Being. The author suggests that the core ontological question should not focus on 'Being in general,' but rather on how a being actualizes itself through physis. This process of becoming, where a being moves through its various states of 'beingness,' points to a necessary investigation into the relationship between the Being of a being and its physis.
Bytí jsoucna
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 24. 7. 1991
- This is a part of the original document:
- 1991
Bytí jsoucna
Heidegger zakládá příliš mnohé na rozdílu mezi jsoucnem a bytím, jako by to samo o sobě znamenalo již něco rozhodujícího. Proto např. metafyziku chápe jako tázání po jsoucím jako takovém (to je „Seinsfrage“ v metafyzickém významu, srv. 4530, s.21), zatímco rozhodující je podle něho tázání po bytí jako takovém. Metafyzická otázka po jsoucím jako takovém se tématicky netáže po bytí; bytí naopak zůstává zapomenuto. To je jistě zcela oprávněná kritika, ale u Heideggera se bytí jako takovému (resp. bytí vůbec) dostává významu, který už není zcela korektní. Můžeme vůbec mluvit o bytí v jiné než konkrétní souvislosti, totiž jako o bytí nějakého určitého jsoucna? Připouštím, že existuje dvojí základní význam výpovědi, že nějaké jsoucno „jest“, totiž že může jít jednak o jsoucnost hic et nunc, jednak a bytí jsoucna v časové rozlehlosti. Proto slova jsouci jakožto jsoucí“ mají dvojí možný význam: bud jimi poukazujeme na jsoucnost nebo na bytí onoho jsoucího“. Tradičně ovšem – pod vlivem Parmenidovým se jsoucí jakožto jsoucí chápe jako právě nyní a zde jsoucí. V tom spočívá ono zapomenutí na bytí, neboť jsoucno ve svém bytí převážně už není nebo ještě není, takže by mohlo být tématizováno jakožto jakožto „nejsoucí“ daleko spíše a častěji než jakožto jsouci“. Skutečně základní otázkou je, jak se jsoucno ve svém bytí a ze svého bytí stává aktuálně jsoucím. A na tuto otázku nelze odpovědět poukazem na „bytí vůbec“, nýbrž na FYSIS: je to právě FYSIS, která nechává jsoucno, aby se ve svém bytí (a v jeho průběhu) stávalo jsoucím, totiž aby postupně procházelo svými jsoucnostmi. Proto jako druhou základní otázku můžeme považovat, jaký je vztah mezi bytím jsoucna a mezi jeho FYSIS.
(910724-2)