Text pojednává o dějinné povaze pojmovosti a zdůrazňuje, že pojmové myšlení není pro lidskou mysl samozřejmostí, nýbrž historickým vynálezem. Tento proces nahradil starší předpojmové struktury, například mýtus, ovšem pojmovost nikdy neovládla myšlení absolutně. V evropské tradici nadále přetrvávají mimopojmové složky v podobě každodenních reziduí, poezie či ideologií. Autor upozorňuje, že úroveň pojmové preciznosti není lineárně vzestupná; v některých ohledech mohla být vrcholná středověká intelektuální produkce důslednější než myšlení současné. Pojmovost vyžaduje neustálé intelektuální úsilí a v případě jeho ochabnutí hrozí úpadek k předpojmovým formám. Tento pohled má zásadní důsledky pro chápání filosofie, která je na pojmech konstitutivně závislá. Zpochybněna je rovněž nekritická aplikace termínu filosofie na mimoevropské tradice, jako jsou indické či čínské systémy, u nichž absentuje specificky západní forma pojmovosti. Bez aktivního udržování pojmových struktur hrozí skutečný „konec filosofie“.
[Pojmovost a vynález pojmů]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 26. 9. 1992
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1992
[Pojmovost a vynález pojmů]
Pojmovost nenáleží k myšlení samozřejmě, ale musela být dějinně ustavena a rozvinuta na základě vynálezu pojmů jako čehosi nového, co starší (předpojmové, např. mytické) myšlení neznalo a co nemělo k dispozici. Pojmovost také neovládla myšlení naprosto, takže dodnes lze i v evropské tradici identifikovat její mimopojmové složky, a to jak v podobě reziduí (např. v běžném každodenním způsobu uvažování, v některých překvapivých reliktech ve vědě, a ovšem zejména v tzv. mytologismech v Landsbergově smyslu), tak na druhé straně i v podobě různými způsoby kultivované (v poezii, ale také ve zmíněných mytologismech a ideologiích). Pronikání pojmovosti do myšlení a její stále mocnější ovládání myšlenkových postupů není také ničím jednoznačným a nezvratným; dokonce se zdá, že úrovně a kvality pojmovosti špičkových intelektuálních výkonů v závěrečné fázi středověku nebylo od té doby až dodnes dosaženo. Stručně shrnuto: pojmové myšlení má svůj počátek v čase a od té doby se neudržuje samovolně, nýbrž zásluhou těch, kdo vynakládají úsilí a duševní energii, aby myslili pojmově. Tam, kde toto úsilí slábne, upadá i sama pojmovost a její vliv. V zásadě je myslitelné, že myšlení z pojmovosti převážně nebo dokonce úplně vypadne. V tom smyslu nelze vyloučit tzv. konec filosofie, o němž se už tolik napsalo a nadiskutovalo, neboť filosofie je bez pojmů a pojmovosti nemyslitelná. (To pak má své důsledky i pro posuzování tzv. mimoevropských „filosofií“, zejména indické, čínské, ba dokonce sumerské apod., o kterých se mluví a píše vysloveně nekriticky.)
(Pozn.: připravováno pro Sobotku, ale nedokončeno.)
(Praha, 920926-1.)