The text explores the multi-faceted concept of "meaning" or "sense." It begins by distinguishing between basic recognition of sense in limited contexts, such as the utility of a bird's nest, and broader existential inquiries. The author notes that an apparent lack of sense often stems from a failure to understand a structure rather than an actual absence of meaning. A key theme is the tension between causality and meaningfulness, a distinction attributed to enduring Aristotelian influence in Western thought. While the causal nexus is traditionally viewed as devoid of sense, the phenomenological approach dissolves this dichotomy. Phenomenology suggests that everything perceived is inherently meaningful, as the acts of consciousness and perception themselves occur against a backdrop of meaning. However, this shift leads to a radical subjectivization of the concept of "sense." The document provides a philosophical reflection on how human consciousness interprets the world and where the boundaries lie between purpose and mechanical necessity.
Smysl
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 4. 7. 1993
- This is a part of the original document:
- 1993
Smysl
Po smyslu se tážeme několikerým způsobem a slovo „smysl“ tu potom chápeme v různých významech. První, základní význam spočívá v našem rozpoznání, že některé „věci“ (tj. souvislosti, události, artefakty atd.) nám „dávají“ smysl a jiné nikoliv. Zároveň si přitom uvědomujeme, že okolnost, že nám něco „nedává“ smysl, ještě nemusí znamenat skutečnou absenci smyslu, nýbrž také jen to, že jsme onen smysl (dosud) nepochopili. Přitom nám nejde o víc než o jisté omezené souvislosti, např. když zjistíme, že jakýsi podivný útvar ve větvích stromu, připomínající naskládanou hromádku větviček, je vlastně ptačím (vraním) hnízdem. V takovém případě se už netážeme, jaký má vůbec pro ty ptáky smysl sedět na vejcích a přivádět na svět další mladé, jaký smysl má existence vran v přírodě, jaký vůbec má smysl život ve vesmíru, jaký smysl má vesmír apod. Omezený, ohraničený smysl naskládaných větviček je nesporný, nejde o náhodu, nýbrž o umělý výtvor, byť (ve srovnáním s jinými hnízdy) značně nedokonalý, ba primitivní. Ale jakmile už nejde o život a o to, jak si živé bytosti přizpůsobují svět ke svým cílům (byť neuvědomovaným), zdá se nám otázka po „smyslu“ nesmyslná. To proto, že kauzální nexus považujeme za něco naprosto odlišného od „smysluplnosti“: kauzalita sice počítá se souvislostmi, ale nikoliv se smyslem. Proč však uvažujeme tímto způsobem? Je to prastarý vliv Aristotelův, který v nás přetrvává v podobě před-sudků. Fenomenologie tento rozdíl smazává a ukazuje, jak vůbec všechno, co vnímáme a co si uvědomujeme, je už nějak „smysluplné“, i když se nám to zdá být beze smyslu. Ona nesmyslnost se nám musí nějak ukázat resp. vyjevit, a to je možné jen na pozadí resp. na bázi nějaké smysluplnosti, totiž smysluplnosti našeho dívání a vidění, poslouchání a slyšení atp. Tím však „smysl“ radikálně subjektivizuje.
(Berlín, 930704–1)