This philosophical reflection examines the imprecise and often uncritical ways in which the concept of "fiction" is understood in contemporary thought. The author argues that we commonly categorize phenomena as fictional by using other, unrecognized fictions as benchmarks for reality. This tendency is particularly evident in ethics, where moral norms are often dismissed as subjective constructs, and in the reductionist view of biological life. Drawing on the example of ancient atomism, which posits that only "atoms and the void" are real while life is mere appearance, the text identifies this reductionist framework itself as a flawed and incorrect fiction. By deconstructing these erroneous perspectives, the author opens a path toward understanding life not as an illusion or a byproduct, but as a profoundly real and foundational aspect of existence. The abstract emphasizes that recognizing the ontological significance of life requires a critical re-evaluation of the scientific and philosophical constructs often mistaken for absolute reality. Ultimately, the document serves as a call to acknowledge life as a primary reality essential to our overall understanding of the world.
„Fikce“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 7. 9. 1993
- This is a part of the original document:
- 1993
„Fikce“
Je dobré si uvědomit, jak nepřesně a vůbec nedomyšleně chápeme to, čemu říkáme „fikce“. Spočívá to především v tom, že měřítkem údajných „fikcí“ i jejich „fiktivnosti“ činíme obvykle jiné své fikce, jejichž skutečnou fiktivnost jsme nenahlédli nebo dokonce – pokud na ni vůbec někdo upozorní – ani nahlédnout nejsme ochotni. Tak např. se v etice stalo nedobrým zvykem interpretovat všechny mravní normy jako zcela subjektivní (byť někdy zcela společensky funkční) fikce. Aplikujme tento doslova „předsudečný“, nijak nezdůvodněný nebo velmi pochybně zdůvodňovaný přístup na oblast života (tj. živých bytostí). Stejným „právem“ (tj. stejně neoprávněně) bychom totiž mohli mluvit o samotném životě a životních projevech jako o „fikci“. Řečeno způsobem, který vynalezli už staří předsókratovští filosofové (a v nejprovokativnější, ale také filosoficky nejupadlejší podobě atomisté), život je pouhým zdáním, neboť „skutečné“ jsou pouze „atomy a prázdno“. Ve skutečnosti se tomuto pohledu život jeví jako „fikce atomů“ pouze proto, že samo pojetí atomů je „fiktivní“, totiž že je vadnou, nesprávnou fikcí. Pokud tento prazáklad mylnosti pohledu na život jako na pouhou fikci prohlédneme, otevřeme si cestu k chápání života jako čehosi naprosto nefiktivního, mimořádně skutečného, pro chápání skutečnosti vcelku základně významného. (To pochopitelně vůbec neznamená, že každá fikce může být ospravedlněna a před námitkami obhájena tím, že v pozadí, resp. v základu oněch námitek je odhalena zase nějaká jiná fikce. Ale to už náleží do jiné souvislosti.)
(Praha, 930907–1.)