Tento text se zabývá filosofickým problémem vzniku a rozebírá tři základní ontologické přístupy k jeho chápání. První možnost vidí vznik pouze jako zdánlivý proces, který je ve skutečnosti jen novým uspořádáním již existujících prvků. Druhá možnost uznává reálnost vzniku, ale interpretuje jej jako následek předchozích stavů, což vyvolává otázky týkající se zákonitosti a předvídatelnosti. Třetí možnost pak předpokládá vznik něčeho radikálně nového, co je z předchozího neodvoditelné. Autor zdůrazňuje klíčovou roli změny a náhody v tomto procesu. Dále rozlišuje mezi náhodou, která vede k opakovatelným jevům, a náhodou, která ústí v jedinečné a neopakovatelné skutečnosti. Práce tak nabízí hlubší vhled do povahy novosti a proměny v rámci reality, přičemž kriticky hodnotí vztah mezi kontinuitou minulosti a diskontinuitou budoucího. Úvaha směřuje k pochopení ojedinělosti jako specifické kategorie vzniku.
[Problém vzniku]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 23. 2. 2016
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2016
[Problém vzniku]
Při promýšlení problému vzniku musíme uvažovat o trojí možnosti: 1) „vznik“ se jako vznik jen jeví, zatímco ve skutečnosti tu nic nového nevzniká, jen se jinak uspořádají skutečnosti, které tu už byly v minulosti. Nejde tedy vůbec o vznik, jen o jinou sestavu téhož. 2) Jde opravdu o vznik, ale ten je jen následkem toho, co tu už bylo; pak ovšem musíme čelit problému, může-li z něčeho vzniknout něco vpravdě jiného, a dále, jde-li v takovém případě o nepředvídatelnou náhodu nebo o tzv. zákonitost. 3) Posléze tu máme možnost vzniku něčeho nového, které je z ničeho předchozího neodvoditelné a které se dokonce vymyká obecnosti či vůbec četnosti. Zároveň ovšem nemůžeme přehlédnout jednu kuriozitu: vždycky se tu akceptuje změna, proměna, v krajním případě tak, že je popřena („vlastně se nic neděje“ či „nestalo“). Druhá zajímavost spočívá v tom, že když už je jednou změna nějak akceptována (byť ve zmíněném popření), otvírá se cesta k myšlence náhody, nahodilé změny. To má ovšem dalekosáhlé důsledky: je-li možná náhoda, může zásadně dojít i k náhodné změně, při níž se najednou objeví něco nového, co tu ještě nebylo. A pak musíme náležitě rozlišit náhodné nové, které se může opakovat, od náhodného nového, které je ve své ojedinělosti či jedinečnosti neopakovatelné a s ničím jiným nezaměnitelné.
(Písek, 160223-1.)