Tento text se zabývá filosofickým problémem vzniku a rozebírá tři základní ontologické přístupy k jeho chápání. První možnost vidí vznik pouze jako zdánlivý proces, který je ve skutečnosti jen novým uspořádáním již existujících prvků. Druhá možnost uznává reálnost vzniku, ale interpretuje jej jako následek předchozích stavů, což vyvolává otázky týkající se zákonitosti a předvídatelnosti. Třetí možnost pak předpokládá vznik něčeho radikálně nového, co je z předchozího neodvoditelné. Autor zdůrazňuje klíčovou roli změny a náhody v tomto procesu. Dále rozlišuje mezi náhodou, která vede k opakovatelným jevům, a náhodou, která ústí v jedinečné a neopakovatelné skutečnosti. Práce tak nabízí hlubší vhled do povahy novosti a proměny v rámci reality, přičemž kriticky hodnotí vztah mezi kontinuitou minulosti a diskontinuitou budoucího. Úvaha směřuje k pochopení ojedinělosti jako specifické kategorie vzniku.