This text critically examines the philosophical relationship between the categories of possibility and actuality. The author reflects on the precise meaning of the assertion that every reality serves as proof of its own possibility. The analysis explores whether possibility should be understood as a general principle, a variation of reality, or a form of ontological indeterminacy. A significant portion of the reflection is devoted to a critique of anthropomorphic conceptions of nature, specifically questioning what it means for nature to "allow" or "forbid" certain occurrences. The author challenges the identification of possibility with the mere absence of impossibility and investigates whether natural laws can be understood as a set of defined prohibitions or constraints that delineate the space for what is feasible. Overall, the text encourages a deeper reflection on linguistic metaphors and the ontological foundations of our understanding of the world's boundaries, questioning commonly accepted interpretations of the relationship between potential and actual being.
Možnost a skutečnost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 3. 4. 2016
- This is a part of the original document:
- 2016
Možnost a skutečnost
Každá skutečnost (uskutečněnost) je údajně dokladem toho, že tato skutečnost je „možná“. Co tím můžeme či máme rozumět? Buď to neznamená ve skutečnosti nic, neboť už to, že jde o skutečnost, ani nepřipouští, že by taková skutečnost nebyla možná. Anebo máme na mysli, že když je tato skutečnost uskutečněním nějaké možnosti, znamená to, že táž skutečnost může být uskutečněna jinou, podobnou variantou skutečnosti, tedy nějakou nápodobou té skutečnosti, tedy něčím podobným, ale nikoli totožným. Tím však eo ipso připouštíme, že pod „možností“ rozumíme něco, co může mít různé varianty, tedy něco „obecného“. Anebo jde nikoli o obecnost, nýbrž o jakousi neurčitost resp. nedourčenost? Co by to potom znamenalo pro samo pochopení povahy „možnosti“?
Název jedné knížky (E. Veselá, Praha 1988), totiž „Co nám příroda nedovolí“ (vyšla v naklad. Panorama), vyvolává nutně některé otázky: co to je „příroda“, aby nám něco dovolovala a něco jiného nedovolovala? A co to vlastně znamená či může znamenat, že něco „dovolí“? V čem vůbec může spočívat ono „dovolení“ (či „nedovolení“)? Je či může být dovoleno vše, co není nedovoleno čili zakázáno? Můžeme ztotožnit „nedovolenost“ se „zákazem“? A můžeme ztotožnit onu tzv. „dovolenost“ s umožněním či s otevřenou cestou? Není to vlastně variace na problém rozdílu mezi možností a nemožností? (Nehledíc na to, že jde o zřetelný antropomorfismus.) A jinak řečeno: je možností vše, co z nějakých důvodů není „nemožností“, tedy co není zakázáno? A můžeme tedy jako o skutečnosti (skutečnostechmluvit pouze o nemožnostech čili zákazech, kdežto možnosti jsou k dispozici vždy, pokud nejsou vyloučeny jako „možné“? Je možno ony přesně vymezené (nebo to nejde vymezit?) nemožnosti identifikovat s tzv. přírodními zákonitostmi?
(Písek, 160403-3.)