Tato studie se zabývá konceptem „události“ jakožto specifickým myšlenkovým modelem a systematicky jej vymezuje v kontrastu k statickým modelům, jako je geometrický trojúhelník. Zatímco trojúhelník postrádá časový rozměr a jeho vlastnosti jsou neměnné, událost je definována svým aktivním děním v čase, trváním a vnitřní dynamikou. Autor zdůrazňuje, že událost není pouhou sumou po sobě jdoucích fází, nýbrž integrovaným celkem, který udržuje svou jednotu prostřednictvím „niternosti“. Na rozdíl od geometrických útvarů má událost jasně daný počátek a konec a její vnitřní posloupnost je ireverzibilní. Text varuje před tendencí redukovat události na statické „věci“ či prostorové objekty, což by vedlo k nepochopení jejich podstaty. Cílem je tedy etablovat událost jako autonomní kategorii myšlení, která vyžaduje odlišný způsob pojímání než tradiční prostorové entity, přičemž je nutné rozlišovat mezi událostmi pravými a nepravými.
Událost jako model myšlenkový
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 17. 4. 2016
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2016
Událost jako model myšlenkový
Chceme se zabývat „událostí“ jakožto myšlenkovým modelem (tak jako se zabýváme myšlenkovým modelem, když uvažujeme o „trojúhelníku“). Na první pohled vidíme, že tu jsou některé základní rozdíly: zatímco „trojúhelník“ má jen vlastnosti rovinného útvaru, ale nemá časový rozměr (což znamená, že se neproměňuje v čase), „událost“ v našem pojetí je vybavena nejen třírozměrným „tělem“, a také určitým trváním v čase, ale ještě víc než to: je děním v čase (přesněji je časováním, neboť sama „časuje“, „časí“, tj. svůj „čas“ aktivně vykonává). Zatímco mluvit u trojúhelníku o vzniku nebo zániku, událost má svůj počátek v čase, a také svůj konec v čase. A zatímco můžeme u myšlenkového modelu trojúhelníku přikonstruovat třeba příslušnou jeho vnitřní nebo zase vnější kružnici bez ohledu na pořadí, v jakém to učiníme, u události musíme rozlišovat, co se stane (může nebo má stát) dříve a co později (rozumí se v rámci jejího průběhu). U trojúhelníku nemá smysl se tázat na jeho celkovost, zatímco u události je velmi důležité, je-li celá nebo zda se z nějakých důvodů soustřeďujeme jen na nějakou její část. Událost také není jen sérií jednotlivých fází (momentů, „jsoucností“), které pouze následují po sobě v daném pořadí, ale udržuje své fáze pohromadě v jednotě (integritě), zachovávající jeden celkový událostní děj, a to prostřednictvím „nitra“ či „niternosti“ (jak své, tak jejich). Je tedy zejvné, že „pojem“ (rozumí se pojem pojímající, tedy součást aktivního myšlení, myšlenkového aktu) geometrického útvaru je sice velmi obecný, takže zahrnuje všechny myslitelné (a myšlené) geometrické útvary, čímž se podobá „pojmu“ (pojímajícímu) událost, který zahrnuje všechny možné i skutečné události (vymezit je ovšem stejně budeme muset, neboť budeme muset rozeznávat události „pravé“ od událostí „nepravých“), nicméně že sám způsob pojímání událostí se pronikavě liší od pojmíní událostí. Proto si budeme muset dávat obzvláštní pozor, abychom události nepovažovali za „věci“ a tak je nepřipodobňovali geometrickým obrazcům (ani abychom obojí nezaměňovali, byť jen vlivem nepozornosti).
(Písek, 160417-6.)