This abstract explores the relationship between perception and intention, grounded in the premise that the external world is accessible only through sensory mediation rather than direct contact. The author asserts that sensory perception is inherently fallible and requires conscious comparison to identify errors. A sensory impression remains unevaluated and incomplete until it is integrated into a broader context that transcends raw data. Consequently, no judgment can rest solely on pure sensory impressions; all knowledge is fundamentally interpretive. The text argues against the existence of standalone sensory knowledge, noting that human experience is never exclusively sensory. A central focus is the significant connection between the act of perception and its object, or the intender and the intended. These phenomena are characterized by a complex synthesis where the subject and the theme are linked. The author concludes that understanding this dynamic is essential for grasping the nature of experience and warns against conflating these distinct yet interrelated conscious processes.
Vnímané a míněné
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 4. 5. 2016
- This is a part of the original document:
- 2016
Vnímané a míněné
Vnější svět je nám přístupný díky smyslovým vjemům, tj. ve zprostředkování smysly – ergo nikoli přímo. Smyslové vnímání může být zatíženo i chybami, které mohou být odhaleny teprve srovnáváním jedněch vjemů s jinými vjemy. K tomu je ovšem zapotřebí zvláštních aktivit vědomí, které nelze odvozovat z pouhých vjemů samotných. Smyslový vjem je vždycky sám o sobě takový, jaký je ; ale takto sám o sobw zůstává nevyhodnocen, doku není zapojen do jistých kontextů, které nemají svůj pvod pouze ve smyslových dojmech a vjemech. To pakticky znamená, že svůj vjem buď neznáme (nebo aspoň neznáme plně), dokud je do nějak příslušných souvislostí nezpojíme a tak celkově nezhodnotíme. Důsledkem této okolnosti je nemožnost smyslový dojem (nebo vjem) nějak blíže charakterizovat, dokud jej nemíníme, tj. neučiníme tématem. Což namená, že žádný náš soud se nemůže opírat jen o smyslové dojmy nebo vjemy, leč o dojmy nebo vjemy již nějak interpretované. Proto mluvit samostatně o smyslovmých poznatcích nebo smyslovém poznání, jako kdyby každá interpretace byla již něčím pouze přidaným, je hrubý omyl a je v hrubém rozporu se vší naší zkušeností (která nikdy není jen smyslová). A to vše úzce souvisí s tím, že nikdy nesmíme zapomínat na to, že nejen fenomén „mínění“, ale i fenomén „vnímání“ jsou nepřehlédnutelně charakteristické tím, že v nich jde vždy o více méně komplikované, ale maximálně významné spojení či propojení aktu s jeho cílem či tématem, tj. vnímajícího s vnímaným resp. mínícího s míněným (aniž by ovšem bylo přípustné obojí zaměňovat nebo směšovat).
(Písek, 160504-1.)