This text explores the ontological question regarding the meaning of the word is and examines the nature of being through specific examples. The author distinguishes between individual entities and collectives, utilizing the scenario of a children's game of marbles. It questions whether a single marble, a pair of marbles in a hole, or the entire set used in the game can be considered a distinct being. This analysis aims to clarify the difference between a mere collection of elements and an integrated whole, such as a tree. While marbles in a hole are perceived as a temporary grouping, a tree with multiple branches is understood as a single, indivisible entity. The work problematizes how we attribute existence to composite objects and seeks criteria for defining the identity and unity of things in our world. The reflection encourages a deeper consideration of the linguistic expression of existence and the ontological structure of the reality we describe through language.
„Jest“ – co to znamená?
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 21. 5. 2016
- This is a part of the original document:
- 2016
„Jest“ – co to znamená?
Pokusme se na konkrétním příkladu demonstrovat dvojí odlišný význam našeho výroku, že něco „jest“ (nebo naopak že „není“). Řekněme, že tři děti hrají v „kuličky“; každé má dvě kuličky do jedné hry. Po prvním házení je výsledek takový, že v důlku jsou dvě kuličky, velmi blízko důlku je jedna další kulička, a poslední tři kuličky jsou velmi daleko od důlku. Ve všech těchto možnostech jsme užili slovesných tvarů „jsou“ nebo „je(st)“. Předběžně předpokládejme, že každou kuličku můžeme považovat za samostatné „jsoucno“. Můžeme za takové jsoucno považovat také dvojici kuliček, zdařilo umístěných do důlku? Můžeme za takové jsoucno považovat celou šestici kuliček, použitých pro jednu hru? Co vlastně vypovídáme, když řekneme, že dvě kuličky „jsou“ v důlku, resp. že dvojice kuliček „je“ v důlku? To, že ty dvě kuličky jsou v důlku, nehodláme zpochybnit – ochotně připouštíme, že v tom důlku opravdu „jsou“. Chceme však objasnit, proč nám to nějak nestačí, abychom je jakožto dvojici považovali ze stejné jsoucno, za jaké považujeme jednotlivou kuličku osamocenou. A chceme to porovnat třeba s tím, že strom, který má pět hlavních větví, můžeme nadále považovat za „jeden“ strom (a nikoli třeba za množinu pěti hlavních větví, jednoho kmene a souboru všech kořenů).
(Písek, 160521-1.)