Text se zamýšlí nad konceptem konstant v dynamickém vesmíru, kde je pohyb a změna všudypřítomná. Vychází z teze o paradoxu dvojčat, která tvrdí, že téměř nic není konstantní, a klade si otázku, zda vůbec existuje absolutní neměnnost. Přestože fyzika definuje řadu konstant, jako jsou Planckova nebo gravitační konstanta, autor zpochybňuje, zda jde o objektivní skutečnosti, nebo pouze o statistické standardy vzniklé matematickou abstrakcí. Autor zastává názor, že skutečná neměnnost je prakticky nedoložitelná, neboť se nikdy nelze zcela vyhnout chybám v měření. Zdánlivé konstanty jsou tak spíše výsledkem matematizace a statistického zpracování naměřených dat než vnitřní vlastností přírody. Závěrem text naznačuje, že u reálných procesů je třeba počítat s jistou omezenou variabilitou a pravidelností namísto absolutní totožnosti či invariance jednotlivých případů. Tato úvaha kriticky přehodnocuje chápání fyzikálních zákonů jako neměnných pilířů reality a zdůrazňuje roli teoretického modelování v našem vnímání světa.
Konstanty a Vesmír
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 27. 2. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
Konstanty a Vesmír
V jednom textu z internetu (o paradoxu dvojčat) jsem našel větu: „Jak všichni víme, tak ve světě, v kterém žijeme, není skoro nic konstantní. Naopak, všechno je vůči všemu v pohybu, něco zrychluje, něco zpomaluje atd.“ Tak si kladu otázku: pokud by platilo, že „skoro“ (čili téměř) všechno se mění a že „skoro“ (čili téměř) nic není konstantní, znamená to, že přece jen něco konstantní opravdu je, tj. že je něco, co se naprosto nijak nemění. – Je ovšem skutečností, že se za skutečné považují třeba (poměrně četné ) fyzikální konstanty (příklady: Planckova konstanta, gravitační konstanta, Avogadrova konstanta atd.; nepočítáme ovšem konstanty číselné nebo geometrické etc.). Otázkou však je, do jaké míry jde vskutku o skutečnost anebo jenom o pouhé statistické standardy. Sám mám za to, že skutečná (tj. naprostá) neměnnost je prakticky nedoložitelná, protože nikdy nejsme schopni se vyhnout chybám v měření. Zdánlivé „neměnnosti“ či konstanty jsou vždy záležitostí matematizace (statistického zpracování) mnoha měření a tudíž záležitostí matematické teorie. Jinou věcí je typizace určitých procesů nebo vztahů (reálných), u nichž ovšem je stejně nadále nutno počítat s jistou omezenou variabilitou (pravidelností), ale nikoli s naprostou totožností (invariabilitou, invariancí) jednotlivých případů.
(Písek, 150227-2.)