Text se zamýšlí nad konceptem konstant v dynamickém vesmíru, kde je pohyb a změna všudypřítomná. Vychází z teze o paradoxu dvojčat, která tvrdí, že téměř nic není konstantní, a klade si otázku, zda vůbec existuje absolutní neměnnost. Přestože fyzika definuje řadu konstant, jako jsou Planckova nebo gravitační konstanta, autor zpochybňuje, zda jde o objektivní skutečnosti, nebo pouze o statistické standardy vzniklé matematickou abstrakcí. Autor zastává názor, že skutečná neměnnost je prakticky nedoložitelná, neboť se nikdy nelze zcela vyhnout chybám v měření. Zdánlivé konstanty jsou tak spíše výsledkem matematizace a statistického zpracování naměřených dat než vnitřní vlastností přírody. Závěrem text naznačuje, že u reálných procesů je třeba počítat s jistou omezenou variabilitou a pravidelností namísto absolutní totožnosti či invariance jednotlivých případů. Tato úvaha kriticky přehodnocuje chápání fyzikálních zákonů jako neměnných pilířů reality a zdůrazňuje roli teoretického modelování v našem vnímání světa.