Tento text se zabývá podstatou a smyslem procesu srovnávání, neboli komparace. Autor zdůrazňuje, že srovnávání je možné pouze tehdy, pokud jsme schopni objekty nejprve rozlišit. Při opakovaném setkání s určitým předmětem či organismem bez vnějšího kontextu často chybí jistota o jeho identitě, kterou lze získat až hloubkovým zaměřením na detaily. Text uvádí příklady z živočišné říše, kde se mláďata musí naučit identifikovat svou matku v početném stádě, například u tuleňů či zeber. V těchto případech se však jedná spíše o instinktivní rozpoznávání založené na vtištěných vzorcích než o vědomé srovnávání. O skutečné komparaci lze podle autora hovořit až v situaci, kdy máme k dispozici dva samostatné exempláře a na základě důkladného pozorování zkoumáme, zda se v detailech shodují, či zda jde o dvě odlišné entity. Cílem takového procesu je odlišení pouhé podobnosti od naprosté identity vlastností daných objektů.