Text kriticky zkoumá tradiční pojetí pravdy jakožto shody (adaequatio) mezi rozumem a věcí. Autor poukazuje na historické chápání pravdy skrze pojmy jako připodobnění či přizpůsobení, které však považuje za problematické. Hlavní nedostatek této tradice vidí v tom, že myšlení nebylo chápáno jako živá a aktivní činnost, ale bylo často nahrazováno pouhým předmětem myšlení. Text zdůrazňuje, že myšlenka se ve své podstatě nepodobá tomu, k čemu se vztahuje. Pravdivost myšlení nespočívá v kopírování jsoucna, nýbrž v postižení pravdy o věci či pravdy jsoucna. Tímto způsobem autor odmítá redukci pravdy na pouhou existenci věci a volá po hlubším pochopení vztahu mezi intelektem a skutečností, kde pravda slouží jako měřítko, jemuž jsoucno podléhá, a nikoliv jako jeho automatická vlastnost vyplývající z pouhého faktu bytí.
Pravda x jako „shoda“ / Shoda rozumu s věcí
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 7. 8. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
Pravda x jako „shoda“ / Shoda rozumu s věcí
Odedávna byla tzv. „shoda“ shledávána chybně mezi „věcí“ (skutečností, jsoucnem) a myšlenkou či rozumem (rozuměním):
comparatio entis (rei) ad intellectum – comparatio intellectus ad rem (entem)
nebo též: assimilatio, convenientia, conformitas, correspondentia, adaequatio etc.
české ekvivalenty: přirovnání, přistejnění, shoda, připodobnění, přizpůsobení, etc.
Chybnost zmíněného „porovnávání“ spočívala v tom, že myšlení (případně rozumění apod.) nebylo chápáno ve své živé, aktivní formě, nýbrž že za ně jakoby zaskakoval (byl náhražkou) „předmět“ myšlení (či rozumění). Rozum jako aktivní činitel se vztahuje k tomu, čemu rozumí (co chápe, co má na mysli) jinak než nějakým připodobňování. Myšlenka (jakožto akt myšlení) se nepodobá tomu, čeho (na co) je myšlenkou. Pravdivost myšlenky spočívá v něčem docela jiném, totiž v tom, že myšlenkou (myšlením) postihujeme, vystihujeme nikoli věc samu (jsoucno samo), nýbrž pravdu o věci (pravdu o jsoucnu), což lze někdy říci také tak, že postihuje pravdu věci (pravdu jsoucna) – pokud ovšem nemáme hned za to, že jsoucno je „tím pravým“ už tím, že jest a jak jest, tj. že co do pravdivosti (eventuelně pravosti) už nemusí být měřeno, posuzováno, hodnoceno.
(Písek, 150807-1.)