Tento text se věnuje nejstarším kořenům méontologie, tedy nauky o nejsoucnu, se zaměřením na antické atomisty Leukippa a Démokrita. Hlavním tématem je jejich revoluční teze, že se svět skládá ze dvou základních prvků: plna, které ztotožňují s jsoucnem, a prázdna, které chápou jako nejsoucno. Významným přínosem atomistů je tvrzení o ontologické rovnocennosti obou prvků, kdy nejsoucno existuje stejně jako jsoucno, což umožňuje vysvětlit pohyb, vznik a zánik v rámci vnímané reality. Dokument reflektuje trvalou platnost těchto myšlenkových konceptů pro současné uvažování, ale zároveň upozorňuje na potřebu revidovat příliš strohé rozlišení mezi jsoucím a nejsoucím. Autor navrhuje, že historické pokusy o nalezení kompromisu, například skrze rozlišování mezi trvalostí a proměnlivostí, mohou sloužit jako východisko pro moderní ontologickou diskuzi, která vyžaduje jemnější kategorizaci reality než jen prostou dualitu existence a neexistence.
Méontologie nejstarší
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 16. 8. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
Méontologie nejstarší
Nejstarší méontologickou tezi lze vidět asi v pojetí Leukippově (a Démokritově), že se svět ,skládá‘ ze dvou základních „prvků“, totiž z prázdna a plna (Diogenés, ale už Aristotelés Met.). O plnu mluví jako o jsoucnu, o prázdnu jako o nejsoucnu: „plno a pevno je prý totiž jsoucnem, prázdno a řídko nejsoucnem“. A zajímavé je zejména to, že oba atomisté trvají na tom, že „nejsoucno je právě tak jako jsoucno a že prázdno je zrovna tak jako těleso“. „Leukippos se domníval, že má důvody, které v souhlase s vnímáním nepopřou ani vznik, ani zánik, ani pohyb, ani mnohost jsoucen“. – Jak je dnes vidět, důvody pro zmíněný myšlenkový „experiment“ jsou nadále platné i pro nás; co musíme revidovat nebo opravit, je zejména to příliš jednoduché, strohé rozseknutí na „jsoucí“ a „nejsoucí“, které ostatně bylo poněkud narušováno také již velmi dávno (např. třeba kompromisním řešením, jež rozlišovalo trvalost jako plně jsoucí, zatímco proměnlivost jako méně jsoucí).
(Písek, 150816-2.)