This text explores the philosophical nature of motion as a fundamental process of happening, critiquing the narrow modern interpretation of movement as mere spatial displacement. The author suggests that historical influences, particularly atomism, have led to a prejudice where movement is viewed as separate from the entity that moves. Instead, the text argues for the ontological identity of motion and the moving subject. Motion is not a secondary quality applied to a static object, but rather an inseparable aspect of the happening itself. By defining motion as an 'event', the author asserts that no part of this process remains static or external to the change. The common focus on local motion is described as an artificial model that fails to capture the true dynamic essence of reality. Ultimately, the work seeks to redefine movement as a comprehensive happening where the process and the actor are fundamentally unified.
Pohyb jako dění
docx | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 25. 8. 2015
- This is a part of the original document:
- 2015
Pohyb jako dění
Pro Aristotela měl „pohyb“ mnoho podob, zdaleka nebyl omezen na tzv. místní pohyb. Nicméně zejména pod vlivem řeckého a pak římského atomismu se všechny ostatní formy pohybu začaly ocitat v marginálním postavení, případně byly vůbec popřeny. To musíme mít na paměti, když budeme dnes uvažovat o povaze pohybu resp. nejrůznějších pohybů. Pohyb a to, co se pohybuje, je zásadně totéž, tj. nepohybuje se něco, co je samo bez pohybu, nýbrž pohyb je samo pohybující se něco. Předpoklad, že to, co se pohybuje, je něco odlišného od samotného pohybu, je pouhým předsudkem, vyvolaným nejspíš onou výhradní soustředěností na pohyb tzv. místní, který je však ve skutečnosti výjimkou (a navíc jen konstruovanou v podobě modelu). Ve skutečnosti žádný pohyb není pouze místní, ale vždy je ve větší nebo menší míře, ale nerozlučně spjat s tím, co se pohybuje. Pohyb je vždycky opravdovým děním, a to co se pohybuje, je samo dění, totiž je to dění v pohybu (na rozdíl od dění pouze tak či onak myšleného). To, co se děje, je událost – a součástí události není nic, co by se nedělo, co by se oné změně, onomu dění vymykalo tím, že by se samo nedělo. Dění není jen něčím na něčem, co se neděje, co není v pohybu, ale je samo tím pohybem.
(Písek, 150825-2.)