Text se zabývá filosofickou otázkou existence Boha a zdůrazňuje nezbytnost přesného vymezení pojmů jako „bůh“, „existence“ a „bytí“. Autor argumentuje, že Bůh není jsoucnem a neplatí pro něj analogia entis. Ačkoliv lze připustit, že Bůh představuje možnost, tato možnost se nikdy nemůže stát jsoucnem ani se uskutečňovat v běžném smyslu. Bůh je chápán jako skutečnost jiného, nepředmětného řádu, kterou nelze ztotožnit ani s bytím. V závěru autor navrhuje posun v terminologii: namísto o Bohu je vhodnější hovořit o Pravdě, chápané jako ryzí nepředmětnost. Tato perspektiva odmítá tradiční ontologické zařazení božství a hledá cestu k vyjádření transcendence skrze koncept nepředmětné skutečnosti, která nepodléhá zákonitostem světa předmětných jsoucen. Tímto způsobem text otevírá prostor pro nové pochopení vztahu mezi pravdou, skutečností a božským principem mimo rámec klasické metafyziky.
[Existence Boha]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 1. 9. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
[Existence Boha]
Otázka, „zda existuje Bůh“, nemusí vůbec dávat smysl, pokud není upřesněno, co se myslí slovem „bůh“ (nebo „Bůh“), a co se myslí slovem „existence“ (a existovati). A protože podobnou otázku je možno formulovat také tak, „zda Bůh jest“, má se to se smyslem této podobné otázka vlastně stejně, jen je zapotřebí upřesnit , co se myslí oním „jest“, tedy také „býti“, eventuelně „býti jsoucí“ (nebo „býti jsoucnem“). Naše odpověď by zněla: Bůh není žádné jsoucno, tj. není jsoucí (resp. neplatí analogia entis). Naproti tomu můžeme připustit, že Bůh (nebo bůh – nebudeme rozlišovat, anebo všechny „bohy“ budeme považovat za pseudobohy neboli falešné bohy) „je“ možný, že je možností – ale rozhodně budeme oponovat mínění, že každá možnost je „jsoucnem“, a neméně striktně budeme oponovat mínění, že se Bůh nebo bůh může stát jsoucnem, že se může uskutečnit nebo uskutečňovat). Z toho však vyplývá, že nemůžeme Boha (boha) ztotožnit ani s bytím (event. Bytím). Bůh se nemůže uskutečňovat, protože už je skutečností, ale skutečností jiného řádu, především skutečností nepředmětnou. A to je právě pro nás příležitostí, nemluvit o bohu (ani o Bohu), nýbrž raději o Pravdě, ovšem o Pravdě jako ryzí nepředmětnosti.
(150901-3)