Tento text kriticky reflektuje pohled Timothyho Williamsona na roli modelů ve filosofii. Williamson tvrdí, že modelování je ve filosofii možné a v určitých oblastech, jako je etika či epistemologie, i užitečné, avšak nepovažuje jej za nezbytnou součást veškeré filosofické práce. Autor příspěvku argumentuje, že tento postoj pramení z nedostatečného vyjasnění pojmu „model“. Williamson se soustředí primárně na modely matematické, přičemž opomíjí širší epistemologický rozměr modelování. Text zdůrazňuje, že již samotné pojmy, jako jsou čísla nebo geometrické tvary, jsou bytostně spjaty s intencionálními modely. Ty představují to, co je „míněno“ (cogitatum), a nelze je ztotožňovat se samotným subjektem, který tyto pojmy „míní“ (cogitans). Každý myšlenkový akt tak v sobě nese strukturu modelování, kde intencionální objekt slouží jako model skutečnosti. Autor uzavírá, že modelování není pouze volitelnou metodou, ale základním předpokladem pro konstituci myšlených předmětů v rámci lidského poznání.