This text critically examines the concepts of "inwardness" (niternost) and "the interior" (nitro), suggesting they are temporary and potentially misleading due to their frequent conflation with subjectivity. The author prefers the term "non-objectivity" to describe this sphere. Rather than viewing the interior as a bounded space, the text defines "inward" as a direction that moves beyond the subject's internal limits into a deeper realm of interiority. This movement is analogous to how a subject's outward actions transition from its exterior into an external reality that no longer belongs to the subject itself. Consequently, a distinction must be made between a subject's internal aspect and inwardness as a broader "world" or sphere in which the subject participates. Just as the subject belongs to the objective world through its external side, it participates in the realm of non-objectivity through its inwardness, without being exhausted by either.
Niternost a nitro
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 6. 12. 2015
- This is a part of the original document:
- 2015
Niternost a nitro
Oba termíny lze považovat jen za nouzové a – doufejme – dočasné (přechodné), neboť vlastně dost matou. Především se nejčastěji pod „niterností“ myslí subjektivita (a už s tím jsou spojeny četné nesrovnalosti a problémy), tedy cosi předmětně uchopitelného a interpretovatelného. Z toho důvodu dáváme přednost termínu „nepředmětnost“ a „nepředmětný“ (a ten má zase jiné vady). Dále poukaz k nitru míří na něco uvnitř nějakých hranic, nějakých mezí (už od dávných časů prvních řeckých myslitelů-geometrů se mluvilo např. o kružnici vepsané na rozdíl od opsané nebo o vnitřních úhlech trojúhelníka apod.). Pro nás je „dovnitř“ vyznačením směru, který jde dál za „meze“ subjektu, tj. za jeho vnitřní meze, za nimiž jde oblast niternosti (nepředmětnosti) stále dál (eventuelně do větší hloubky), tedy tam, kde už přestala vlastní niternost daného subjektu – asi podobně, jak akce směřující do okolní reality opouští vnějšek subjektu a vstupuje do oblasti subjektu vnější, nevlastní, tj. k subjektu již nenáležící, i když se do ní či k ní subjekt může (předmětně) vztahovat. Z toho je zřejmé, že musíme rozlišovat mezi vnitřní stránkou subjektu a mezi niterností jako oblastí či „světem“, na němž se subjekt svou vlastní niterností podílí, jak jako se subjekt svou vnější stránkou podílí na světě předmětnosti, do něhož náleží (ale jímž se nevyčerpává).
(Písek, 151206-2.)