This text focuses on the philosophical definition of the phenomenon and its distinction from a mere being or appearance. The author argues that a phenomenon is not an independent objective reality but arises only in the relationship between that which reveals itself and a subject who actively approaches this revelation. A central motif is the understanding of a true being as an event that constantly changes over time. Due to this dynamic nature, a being can never show itself as a whole but manifests only as a series of individual, momentary appearances. The phenomenon itself is not identical to a single specific appearance; instead, it must be subjectively established and constructed based on the synthesis of a whole series of registered and perceived appearances of the same being. The text thus provides a profound reflection on the nature of human perception and the way in which a subject forms its experience of reality, which reveals itself through changing appearances and sensory data over time.
Fenomén
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 20. 1. 2014
- This is a part of the original document:
- 2014
Fenomén
O fenoménu (jevu) můžeme uvažovat pouze za předpokladu, že tu je něco, co se jeví (vyjevuje), ale zároveň že se to jeví (vyjevuje) někomu (nějakému subjektu), kdo k tomu, co se jeví (vyjevuje), nějak přistupuje. Sám fenomén tedy nejenom nemůžeme ztotožňovat s tím, co se jeví (vyjevuje), tedy s nějakým „jsoucnem“, ale nemůžeme jej ani vůbec považovat za samostatnou skutečnost (předmětnou, tedy ani za samostatný předmět), která by se sama mohla také ještě nějak jevit (vyjevovat). Jinak tomu je v případě, že o nějaký konkrétní subjekt nemáme specifický zájem; pak nejde o to, jak se jevící se skutečnost vyjevuje, ale jak se ukazuje. Každé skutečné (pravé) jsoucno se děje, tj. je to událost určitého typu; to znamená, že se ukazuje v průběhu svého dění (bytí) vždy trochu jinak, protože se proměňuje. Dějící se jsoucno se tedy ukazuje vždy aktuálně v konkrétní podobě, tedy jakožto konkrétní „úkaz“, který může být vnímán (na který mohou reagovat jiná jsoucna); jako celek se vlastně nemůže nikdy „ukázat“, nýbrž vždycky jen jako série celé řady jednotlivých úkazů. Žádný jednotlivý úkaz se však nemůže stát fenoménem (a nemůže tedy být identifikován jakožto fenomén); fenomén naproti tomu musí být ustaven, vytvořen, konstruován až na základě celé řady registrovaných (vnímaných, povšimnutých) úkazů téhož jednoho jsoucna.
(Písek, 140120-1.)