Tento text se zabývá přehodnocením tradičního chápání vztahu mezi příčinou a následkem, přičemž vychází z Kierkegaardových postřehů o nesouladu mezi velikostí příčiny a jejího výsledku. Autor zpochybňuje lineární logiku kauzality a navrhuje radikální obrat v perspektivě: příčina není něčím, co automaticky a nezávisle vyvolává následek, ale je to až následná reakce, která zpětně definuje předchozí událost jako příčinu. Bez aktivity a reakce následku by původní děj zůstal bez kauzálního významu. Práce tedy argumentuje, že kauzální vztah je v podstatě vyvolán a konstituován aktivitou následku, nikoli pouze silou příčiny. Tento přístup zdůrazňuje roli subjektivity a akce v procesu vzniku kauzality, čímž problematizuje běžné deterministické představy o světě. Výsledkem je pojetí, kde je 'následek' aktivním prvkem, který teprve zpětně 'způsobuje', že se něco jiného stává jeho příčinou.
Příčina a následek
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 21. 2. 2013
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2013
Příčina a následek
Už ve svém prvním větším spise (Entweder-Oder I, 26) vyslovuje Kierkagaard své pochybnosti, pokud jde o kauzalitu: „Bald geht aus ungeheueren und gewaltigen Ursachen eine recht kleine und unansehnliche Wirkung hovor, mitunter auch gar keine; bald entbindet eine winzig kleine Ursache eine Riesenwirkung.“ To sice docela dobře odpovídá našim zkušenostem, ale co když to trochu víc promyslíme? Jak můžeme mluvit o nějaké příčině, když neved vůbec k žádnému následku? A jak můžeme říci, že ta příčina je obrovská a mocná, když následek je docela malý? A jak je možné, že z nějaké nepatrné příčiny vzejde obrovitý následek? Není to dostatečný důvod k pořádnému zamyšlení? Není to doklad toho, že velikost nebo nepatrnost následku nelze odvozovat od příčiny (a její velikosti nebo nepatrnosti), nýbrž především počítat s velikostí nebo nepatrností reakce na něco předchozího? A každá reakce je především akcí: bez aktivity „následku“, tj. bez reakce následku na něco předchozího se nic předchozího nemůže stát „příčinou“! Je to vlastně následek, který vyvolává kauzální vztah! Je to následek, který „způsobuje“, že se něco může stát příčinou; nikoli naopak.
(Písek, 130221-4.)