This text examines the ontological nature of the subject and its inherent relationship to both events and the surrounding environment. The author contends that the subject cannot exist in isolation (neither "a se" nor "per se") but is always defined by its relational position. A key focus is the asymmetrical relationship between an event and its subject: the event must establish and sustain the subject, yet it can only operate through this very entity. Over time, the subject achieves a degree of emancipation, gaining control over specific aspects of the event's progression. This shift allows the event to alter its own course through the agency of the subject it created, moving beyond a trajectory determined solely by immediate environmental factors. Consequently, the subject transforms from a derivative product into an active governing force. The analysis offers a profound insight into the co-dependency between events and subjects, highlighting how subjectivity enables the internal redirection of ontological processes.
Subjekt v relaci
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 17. 3. 2013
- This is a part of the original document:
- 2013
Subjekt v relaci
Subjekt nemůže obstát sám sebou (není to jsoucno „a se“ ani „per se“), ale je vždycky v relaci, tj. je subjektem a) nějaké události (kterou často s tímto subjektem mylně zaměňujeme), b) nějakého prostředí či okolí (bez něhož by daná oblast nemohla být ani okolím, natož prostředím). Vztah subjektu k příslušné (tj. vlastní) události se vyznačuje zvláštní asymetrií: událost si svůj subjekt musí ustavit a udržovat, ale může tak činit pouze prostřednictvím tohoto vytvářeného a udržovaného subjektu. Subjekt, onou událostí jednou vytvořený (ustavený) a udržovaný se postupně „zmocňuje“ řízení resp. vlády nad některými ,částmi‘ (aspekty, stránkami) událostného dění. Subjekt je určitým způsobem závislý na události, která si jej utváří, ale na druhé straně se v nějakém směru a smyslu od závislosti na „své vlastní“ události v něčem emancipuje (osvobozuje se od ní), a nejen to, on se jakoby částečně zmocňuje vlády nad něčím, co by v událostném dění bez něho probíhalo jinak. A tak vlastně dochází k tomu, že událost sama, která by probíhala nějakým svým (příslušným) způsobem (jakoby podle ,plánu‘ svého dění či průběhu), „ovlivněna“ jen svým nejbližším okolím resp. prostředím, je schopna svůj průběh změnit s pomocí svého subjektu, který si za tím účelem vytváří (ustavuje), či přesněji: jeho prostřednictvím.
(Písek, 130317-1.)