This text examines the definition of philosophy and emphasizes the necessity of distinguishing between "true" philosophy (orthé filosofía) and its false or apparent forms. The author argues that a definition based solely on the external appearance of philosophical activity is insufficient for identifying its true nature. Since philosophy is fundamentally an act of thought, its essential form remains inaccessible from the outside unless it is expressed or formulated. The process of understanding these expressions is likened to decoding, which requires an initial assumption that a deeper meaning exists. If one approaches the plurality of philosophies merely by describing their external features without seeking intrinsic significance, it becomes impossible to differentiate between authentic philosophy and pseudo-philosophy. The text calls for an active interpretative approach that moves beyond superficial observation to uncover the meaning hidden within signs and sounds. Ultimately, identifying true philosophy requires a willingness to engage with the internal logic of thought, rather than being misled by its externalized representations or simply accepting a diversity of opinions without critical evaluation.
Filosofie „pravá“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 19. 3. 2013
- This is a part of the original document:
- 2013
Filosofie „pravá“
Už jen pro pořádek si musíme připomenout, v jak širokém vymezení chápeme, co to je „filosofie“, jakož i to, co v našem pojetí filosofií není. Jde totiž o to, že naše vymezení, co to je „filosofie“, nesmí zůstávat jen u toho, jak filosofie většinou vypadá, jak se projevuje pro vnějšího pozorovatele. Pokud bychom zůstávali jen u toho, jak filosofie obvykle vypadá, nebudeme nikdy schopno rozlišovat mezi filosofií pravou (opravdovou, orthé filosofía) a filosofiemi nepravými, zdánlivými, falešnými (tedy pseudo-filosofiemi). Jde tu dokonce o několik rovin či vrstev zvnějšnění, neboť filosofie je záležitostí myšlení, a pro každé myšlení je charakteristické, že ve své bytostné podobě zůstává čímsi zvnějška naprosto nepřístupným, pokud není či nebylo nějak zvnějšnění, vyjádřeno, vysloveno, formulováno. Ovšem že jde o vyjádření (vyslovení) myšlenky, to není „patrno“ („zjevno“) ani pouze zraku, ani pouze sluchu, neboť také zvuky nebo znamínka mohou být prosta „smyslu“ či „významu“. Že musíme význam či smysl různých značek nebo signálů, zvuků apod. nejprve „hledat“, to záleží na našem přístupu (a na tom, co už předem o možnosti něčeho významného nebo smysl majícího ze zkušenosti víme). A to může být někdy i obrovský, krajně nesnadný úkol při tzv. dešifrování. Při dešifrování nevíme předem s jistotou, zda to, co chceme dešifrovat a tak odhalit jako smysluplné nebo aspoň nějaký smysl mající, takže to musíme předpokládat. Pokud je někdo skálopevně přesvědčen, že něco žádný takový anebo další smysl nemá, zavírá si předem cestu pro případné porozumění tomu, co smysl mající eventuelně má nebo mít může (pokud mu správně porozumíme). A podobně tomu je také s filosofií: pokud jsme předem přesvědčeni, že pluralitu různých filosofií musíme prostě jen brát na vědomí a popisovat, nikdy nebude s to rozlišit mezi filosofií pravou a nepravou.
(Písek, 130319-2.)