The document challenges the traditional understanding of causality, where the cause is viewed as primary and antecedent to the effect. The author argues that this conventional theory is unsustainable due to inherent contradictions. Instead, a reversal is proposed: the effect is what defines and decides the cause. Without an active reaction or following by the effect, an antecedent remains merely a circumstance, not a true cause. This perspective emphasizes that the effect, often driven by an active subject, selectively transforms its surroundings into causal conditions. Consequently, activity has the power to redefine the status of past events by assigning them causal significance. This shifts the focus from passive determinism to the active role of the subject in constructing causal relationships, where the consequence effectively creates its own cause from the preceding reality.
Příčina a následek
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 2. 5. 2013
- This is a part of the original document:
- 2013
Příčina a následek
Kauzalita je takový předpokládaný vztah mezi příčinou a následkem, který chápe příčinu jako to první a časově i věcně předcházející, zatímco následek jako to druhé (až druhotné) a časově i věcně pozdější. Po mém soudu je takováto teorie kauzality (příčinnosti) nedržitelná, protože v sobě obsahuje neodstranitelné a nenapravitelné rozpory. Proto je třeba zmíněný vztah obrátit: je to přece naopak následek, který rozhoduje o tom, co se stane (a eventuelně pak stalo) jeho příčinou. Příčina, která nevede k určitému následku, není „skutečnou“ (nýbrž jen chybně předpokládanou) „příčinou“, ale je naopak sama závislá na eventuelním následku, bez jehož „následování“ (přesně aktivního reagování) by se opravdovou příčinou nikdy nemohla stát. Je to teprve následek (efekt), který s antecedence vytváří příčinu. Je to skvělý příklad toho, jak nějaká aktivita může měnit něco právě jsoucího a tím také minulého: je to díky aktivitě následku, že se nějaká danost může změnit v příčinu, možná lépe řečeno: v podmínku. A protože každá aktivita je výkonem nějakého subjektu (nebo nějakých subjektů), je to de facto určitý subjekt, který si „vyselektuje“ z okolí něco, na co naváže jako na „příčinu“, tj. změní něco pouze se vyskytujícího v příčinu.
(Písek, 130502-3.)