This text explores the phenomenon of change and critiques the conceptualization of change as a mere point-like actuality. The author argues that presence cannot be reduced to a dimensionless temporal point, as it inherently includes a context of what is "present" without being strictly "actual." Consequently, the notion of an isolated "point change" is dismissed as a false mental construct. Change is primarily perceived as alteration (alloiósis), where something changes while remaining fundamentally the same. The text further examines how different subjects perceive change and movement, noting that for many biological entities, movement serves as a primary stimulus for action. While environmental stability can provide a sense of security and calm, it can also lead to disinterest and boredom. Conversely, significant changes in one's surroundings often trigger uncertainty and anxiety. Ultimately, the paper highlights the ambivalent nature of stability and transformation, emphasizing that subjects do not react to isolated events but rather to changes situated within a broader environmental context.
Změna jako fenomén
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 20. 5. 2013
- This is a part of the original document:
- 2013
Změna jako fenomén
Změnu nelze pojmově uchopit jako ryzí aktualitu, pokud tuto aktualitu chápeme jako časový „bod“. Je tomu tak proto, že sama „přítomnost“ není a nemůže být „bodová“, neboť ke každé hypostazované bodové aktualitě vždycky a nutně náleží to, co je „při-tom“, ačkoli to samo právě aktuální není. A to platí jak pro povahu změny samotné, tak pro to, jak se „ukazuje“ jiným entitám (v podstatě subjektům v nejširším pochopení). Žádný subjekt nemůže reagovat na izolovanou jednotlivou „změnu“, leč když reaguje zároveň na její kontext. A to znamená, že „bodová změna“ je pouze myšlenkové konstrukce, a to nesprávná, falešná konstrukce. Obvykle vnímáme změnu jako alloiósis, zjinačení: změnu pozorujeme např. na něčem, co tu však zůstává (ovšem někdy také pozorujeme, že uprostřed nějakého souboru něco zmizelo nebo naopak přibylo). Vnímavost vůči proměnám, či změnám je u různých subjektů různá. Můžeme pozorovat případy, kdy je změna resp. pohyb důležitější než neměnnost (byť relativní): žába „nevidí“ mouchu, když nehybně sedí, dokud ta se nepohne. I pro domácí zvířata jako psy nebo kočky je cokoli pohyblivého výzvou k činnosti (aspoň k náznaku „pronásledování“). Jindy mohou být větší změny v prostředí nebo jen v okolí zdrojem nejistoty, neklidu a nervozity. Je něco uklidňujícího na tom, když věci zůstávají na svém místě; zároveň to však je zdrojem nezájmu a nudy.
(Písek, 130520-3.)