The text examines the ontological distinction between external and internal relationships within the context of the integration of entities and organisms. The author emphasizes the necessity of differentiating genuine relationships between subjects from formal ones and from internal ties that establish the unity of a whole. Using Whitehead's theory of organism as an illustration, the text describes how a living whole integrates common physical elements, such as atoms and electrons, into specific structures modified in the spirit of the entity's overall integrity. The work challenges the reductionist notion that life can be mechanically or chemically synthesized from the outside through a mere selection of atoms and molecules. It argues that while chemistry can identify the material components necessary for life, it remains unable to grasp the internal activities rooted in future possibilities that are essential for the emergence and sustenance of a living body. The core of the argument lies in the irreducibility of internal integrity and dynamics, which fundamentally transcend the mere external interaction of material components.
Souvislosti (a vztahy) / Vztahy (a souvislosti)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 29. 5. 2013
- This is a part of the original document:
- 2013
Souvislosti (a vztahy) / Vztahy (a souvislosti)
Zásadně je zapotřebí odlišovat vztahy (pochopitelně jen „pravé“ vztahy, tedy nikoli „formální“, zjišťované pouze zvenčí), které mezi sebou navazují jednotlivá jsoucna (jednotlivé subjekty, pokud nejde o nejnižší úrovně), od vztahů uvnitř jednotlivého jsoucna. A dále je zapotřebí rozlišovat vnitřní vztahy v pravém slova smyslu, které jsou účastny integrace (vnitřního sjednocení) pravého jednotlivého jsoucna, a „vnitřní“ vztahy, kterou jsou vlastně jen vnějšími vztahy, byť uvnitř pravého jsoucna jako celku. Jde totiž o to, že i uvnitř jsoucna jakožto celku mohou na sebe jeho části a složky reagovat i tak, jako by reagovaly mimo rámec celku, ale že dochází jen k jakýmsi zvláštním obměnám těchto vztahů, a to ve smyslu či v „duchu“ integrity či celkovosti takového jsoucna samého. Whitehead to dost názorně formuloval, když uváděl situaci v organismu. Organismus je vnitřně sjednoceným celkem, i když je jeho tělo vytvářeno také z běžných vztahů mezi atomy, jak je známe i z prostředí mimo organické tělo, ale jsou tu ještě vztahy specifické, díky kterým je takový organismu vůbec možný, kterými je ustavován a udržován „při životě“. Whitehead tu právě poukazoval na mimořádnou funkci elektronů, které sice velmi často a velmi rychle mění svá „jádra“ (takže je dokonce stěží můžeme nějakým „jádrům“, nějakým atomům přiřazovat), ale které samy o sobě bez nezbytných jader určitých atomů rovněž nemohou „život“ organismu zabezpečovat. Dráhy jednotlivých elektronů nejsme ovšem schopni sledovat tak, jak jsme schopni sledovat ne-li jednotlivé atomy, tedy malé nebo i velké molekuly, ale je to jen nekritická představa, že lze něco živoucího ze správně vybraných atomů a molekul „zvnějšku“ (chemicky) sestrojit. Zdá se, že chemie může v nejlepším případě rozpoznat, kterých atomů a molekul je k vzniku života zapotřebí, ale že nikdy nebude schopna rozpoznávat, jakých „vnitřních“ aktivit (zakotvených v tom, co „ještě není“, je k vzniku života resp. konkrétního živoucího těla nezbytně zapotřebí.
(Písek, 130529-2.)