Text se kriticky zabývá problematikou ortogeneze a zpochybňuje tradiční chápání evoluce jako procesu, který je něčím vnějším či vnitřním „řízen“. Autor argumentuje, že samotná otázka po řízení evoluce je chybně položena, neboť vychází z potřeby redukovat každou novost na již existující faktory, čímž se podstata skutečné změny vytrácí a stává se „ne-novou“. Každá geneze či emergence se sice musí při svém uskutečňování orientovat v rámci daných podmínek, respektovat prostředí a vybírat si materiál pro svůj růst, avšak tyto okolnosti nejsou vlastní příčinou vzniku nového. Skutečná novost není produktem ani následkem toho, co již dříve existovalo a přetrvávalo. Text tak zdůrazňuje fundamentální rozdíl mezi prostředím, které slouží jako rámec pro fungování, a samotným aktem zrodu, který nelze plně odvodit z předchozích stavů. Tato reflexe nabízí hlubší ontologický pohled na evoluční procesy, který odmítá deterministické tendence a obhajuje autonomii organické novosti v dynamice světa.
Ortogeneze – je „řízena“?
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 2. 9. 2013
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2013
Ortogeneze – je „řízena“?
Problém resp. myšlenka ortogeneze bývá většinou chápána jako otázka po tom, jak a čím je evoluce (geneze, zrod všeho organicky nového) „řízena“. Takto je ovšem celá otázka špatně, chybně položena, protože se hledá něco, nač bychom vše ergo „zdánlivě“ nového mohli převést, z čeho bychom mohli každou „novost“ odvodit, ergo jak ji pochopit jako „ne-novou“. Každá geneze, každá emergence nového se při svém uplatnění, tj. při svém uskutečňování musí nutně nějak orientovat na okolnostech, podmínkách, prostě na danostech, do nichž „přichází“ (jako nová), které musí nějak respektovat, jimž se musí přizpůsobovat a z nichž musí vybírat také „materiál“ ke svému uskutečňování, tj. růstu a fungování. Ovšem při všem tomto zdůrazňování důležitosti „prostředí“ nikdy nesmí upadnout v zapomnění ta základní skutečnost, že ono vskutku nové není nikdy následkem ani produktem toho, co tu bylo a je dříve, tedy toho již jsoucího, již předtím uskutečněného a svým způsobem trvajícího, přetrvávajícího (takže právě jako „materiál“ nebo vhodné okolnosti může sloužit).
(Písek, 130902-2.)