The text explores the ontological and terminological definition of the concept of "genuineness" or "truth" within the context of philosophical thought. The author begins with the necessity of distinguishing between the true and the false, highlighting the specific nuances of the Czech language. Unlike German, which uses distinct terms such as "echt" or "wahr," Czech merges these meanings into a single word, "pravý," necessitating a conceptual clarification. The reflection moves from a basic distinction between the real and the apparent (e.g., genuine gold) toward a more demanding conception of truth as the fulfillment of a specific function or requirement. To be "true" does not merely mean to be what something appears to be, but primarily to fulfill what it "ought to be" in a given situation. This conception of genuineness is ultimately situated within a broader context of universal meaning. The truth of any individual element is thus viewed as a relational category that can only be understood in relation to the whole and the teleological "ought," defining its place within the overall sense of reality.
„to“ Pravé
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 1. 1. 2012
- This is a part of the original document:
- 2012
„to“ Pravé
Filosofie musí akceptovat onu předfilosofickou nutnost rozlišovat mezi „pravým“ a „nepravým“. V češtině ovšem – třeba na rozdíl od němčiny – splývají některé významy slova „pravý“, a jsme proto postaveni před nutnost ony významy rozlišit a ukotvit je přinejmenším pojmově, nemůžeme-li to učinit i terminologicky, tj. volbou různých slov. Pravé je to, co tak nejen vypadá, ale vskutku tím „jest“: jde o rozdíl mezi „skutečným“ a „zdánlivým“. Tak např. mluvíme o „pravém zlatu“ a „falešném zlatu“ (nebo stříbru, tzv. kočičím stříbru, atd.). V němčině se mluví o tom, co je „echt“, eventuelně co je „recht“, ale také, co je „wahr“. Ovšem „pravost“ nemůže vposledu spočívat jen v tom, že něco „jest“ opravdu takové, jakým se být zdá, jak vypadá. „Pravost“ záleží v něčem daleko náročnějším: nejde jen o to, aby něco bylo takové, jakým se být zdá, ale také – a dokonce hlavně – aby něco splnilo jistou „funkci“ v dané situaci, totiž aby bylo právě tím, co v té situaci „býti má“. A nejenom v nějaké nahodilé dané situaci, ale v situaci, která sama měla být, měla nastat, a která k tomu, aby byla tím, čím být má, potřebuje právě toho, o čeho „pravost“ jde a půjde. To znamená: pravost čehokoli jednotlivého může být poznána a určena pouze relativně, tj. ve vztahu k širším kontextům – a posléze ve vztahu k „celku“, tj. k celkovému „smyslu“ všeho, k celku toho „pravého“ jakožto toho, co „má být“.
(Písek, 120101-1.)