Text se zabývá hlubokou filosofickou reflexí vztahu mezi pojmem a tím, co je jím „pojato“, přičemž vychází z myšlenek Emanuela Rádla v interpretaci Jana Patočky. Autor kriticky reflektuje tendenci moderní filosofie k technickému ovládání světa skrze konstrukce, což brání skutečnému porozumění morálnímu světu. Stěžejním bodem je rozlišení mezi pojmem jakožto inherentní součástí intencionálního aktu – jakýmsi vnitřním „programem“, který je zvenčí nenahlédnutelný – a „pojatým“ (conceptum), které představuje myšlenkový model či konstrukt. Zatímco konstruované modely, jako je geometrie, můžeme nahlížet a rozvíjet, problém vyvstává v momentě, kdy tyto konstrukce zaměňujeme za samotnou skutečnost. Autor varuje před etymologickým nánosem slova „pojem“, který evokuje násilné uchopování a zmocňování se věcí. Text volá po důsledném rozlišování mezi pojatým, míněným a samotnou realitou, aby se předešlo iluzi, že pouhé mentální konstrukce vypreparované z chaosu informací jsou autentickým bytím.
Pojem a konstruované „pojaté“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 30. 3. 2012
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2012
Pojem a konstruované „pojaté“
Rádl (v Patočkově vstřícné interpretaci) mluví „o tom, že moderní filosofie nepochopila morální svět, poněvadž zavedla vládu konstruovaných pojmů, jimiž skutečnosti možno ovládat, ale nikoli pochopit, porozumět jim“ (Věčnost a dějinnost, 2007, str. 14–15). Tak by se zdálo, že etymologické konotace slova „pojem“ (už latinské „conceptus“!) jako by nedovolovaly reinterpretovat příslušný význam tak, aby tam to „násilnictví“ (onoho „uchopování“ a „držení“ atd.) bylo oslabeno, případně aby tam už vůbec nebylo bráno vážně (ostatně docela obdobně, jako nadále mluvíme o východu nebo západu slunce, ačkoli jsme už dávno opustili geocentrismus). Chybou je ovšem zaměňování pojmů samých a jejich „pojatého“ (latinské „conceptum“, v mužském rodě „conceptus“); a další chybou je nerozlišování „pojatého“ a „míněného“. Mám za to, že je třeba trvat na tom, že pojem nemá žádnou samostatnost a svébytnost, ale že je určitou součástí myšlenkového aktu (řečeno s Brentanem: je jeho inherentní součástí, něčím jako malým prográmkem, ovlivňujícím příslušný myšlenkový, tedy intencionální akt). Proto o něm nelze mnoho říci, neboť je zvnějšku nepřístupný, tj. na pojem lze usuzovat, ale nelze jej přímo „nahlížet“. Naproti tomu lze nahlížet to, co je tím pojmeme „pojato“, tedy „to pojaté“, neboť to je něco myšlenkově vytvořeného, modelovaného, konstruovaného (a v některých případech lze v tom dotvořování a dokonstruovávání pokračovat tak, že se ustaví a buduje jakoby zvláštní disciplína – např. trigonometrie, později analytická geometrie). Jisté problémy nastávají tam, kde u pouhých konstrukcí nezůstane, ale kde s jejich pomocí a jejich prostřednictvím míříme dál na co si skutečného (podle Rádla to pak vypadá, jako že „vykrajujeme“ z chaosu informací o okolních skutečnostech nějaké jakoby samostatné „předměty“ a považujeme je – právem či neprávem – za skutečnosti. A právě v takovýchto případech nelze uplatňovat onen spoluvýznam slov pojímání, pojem atd., který znamená uchopování, zmocňování se, násilného ovládání apod.
(Písek, 120330-1.)