Tento text se zabývá filosofickou reflexí pojmů nezbytných pro náležité uchopení a myšlení skutečnosti. Autor vychází z předpokladu, že k porozumění realitě jsou zapotřebí specifické prostředky a metody, přičemž těmito prostředky jsou především adekvátní pojmy. Hlavní pozornost je věnována potřebě vyjasnit samotný termín „skutečnost“ prostřednictvím analýzy slovesa „býti“ a jeho mnoha jazykových derivátů, jako jsou jsoucno, bytí či časové aspekty existence vyjádřené pojmy bylost a budost. Text zdůrazňuje, že pro efektivní práci s realitou je nutné nejprve precizovat významy slov a stanovit pravidla, se kterými bude myšlení dále operovat. Ačkoliv jde o nedokončený fragment, nástin metodologie naznačuje hluboký zájem o ontologickou a terminologickou jasnost. Práce tak slouží jako teoretický úvod k hlubšímu zkoumání struktur lidského myšlení ve vztahu k okolnímu světu a jeho podstatě. Autor zdůrazňuje provázanost mezi volbou pojmového aparátu a výslednou schopností interpretovat fakta.