This text explores the ontological distinction between the concepts of "nothing" and "non-being." The author argues that "non-being" cannot be equated with absolute nothingness because nothingness cannot be linguistically predicated; we can only ever speak about "something." When we describe an entity as "non-being," we are not referring to a total void, but rather to a specific mode of existence for that particular being. The central thesis posits that non-being is actually a "non-being something"—an entity existing in a different temporal state. Using the example of a fruit tree, the author illustrates how its past state (blooming) and its future state (ripe fruit) are "non-being" in the present moment, yet they are certainly not "nothing." These states represent the temporal continuity of a being as it unfolds through time. The text demonstrates that the category of non-being is essential for understanding the dynamics of existence and the transformation of objects, strictly separating relative non-existence from the concept of absolute nothingness.
Nic ≠ nejsoucí
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 29. 4. 2012
- This is a part of the original document:
- 2012
Nic ≠ nejsoucí
Půjde-li o vymezení toho, co znamená, že „něco“ je „nejsoucí“, nemůžeme v žádném případě ztotožnit „nejsoucí“a „nic“. Už jen jazykově je zřejmé, že o „ničem“ (nominativ „nic“) ve smyslu absolutním, tedy „nicoty“) nelze říci, že je „nejsoucí“, nebo vypovídat lze vždycky jen o „něčem“. Když tedy o „něčem“ řekneme, že je „nejsoucí“, neznamená to, že to je „nic“, nýbrž že to je docela zvláštní „něco“ (jak se nám nejprve bude zdát, poději se ovšem ukáže, že „zvláštní“ je spíše to, co je „jsoucí“, rozumí se hic et nunc, právě teď a zde jsoucí). Nejsoucí tedy v žádném případě není „nic“ (tj. naprosté nic), ale je to „něco nejsoucího“, tedy nejsoucí něco. A co to tedy může být? Nejprve si zvolme triviální případ (obecný ovšem): nejsoucí je to, co bylo, ale už není; jinak řečeno, co „bylo jsoucí“, ale nyní už jsoucím není. O něco větším problémem bude pro někoho, poukážeme-li na to, co ještě není, jako na něco „ještě nejsoucího“. Tak např. tento strom před několika měsíci kvetl, ale dnes je jakožto květoucí již nejsoucí, tj. už dávno odkvetl a místo květů na něm vidíme nezralé plody. Tentýž strom jako nesoucí zralou úrodu plodů je naopak ještě nejsoucí, ale je to stále týž strom, a tedy (dějící se) jsoucí, jsoucno. Kvetoucí strom a tentýž strom obsypaný jablky zdaleka není „ničím“, přestože momentálně už je odkvetený, ale jablka na něm ještě nejsou zralá.
(Písek, 120429-1.)