Tato filosofická reflexe se věnuje hlubšímu zkoumání pojmů existence, ne-předmětnosti a jejich vzájemné vazby v rámci ontologické struktury pravého jsoucna. Autor argumentuje, že existence je predikátem příslušejícím výhradně pravým jsoucnům, čímž se otevírá otázka statutu ryzích nepředmětností, které jsou sice reálné, avšak z přísného hlediska non-existentní. Klíčovým prvkem úvahy je rozlišení mezi vnitřní (nepředmětnou) a vnější (předmětnou) stránkou jsoucna, přičemž žádná z těchto stran nevyčerpává podstatu celku. Samotná existence je pak definována jako nepřetržitá aktivita a plynulé prostupování mezi těmito dvěma sférami, což je schopnost vyhrazená pouze subjektu. Tento proces se odehrává v jedinečné aktuální přítomnosti, mimo niž jsoucno své bytí vykonávat nemůže. Studie dospívá k závěru, že subjekt je nutno pojímat dialekticky jako jednotu vnitřního a vnějšího, existujícího a neexistujícího, čímž překonává tradiční statické nahlížení na jsoucno a nahrazuje jej dynamickým modelem subjektivity a časovosti.