Tento odborný text se věnuje hlubšímu sémantickému a filosofickému rozboru pojmů „reformace“ a „rekonstrukce“. Autor kriticky poukazuje na nejasné rozlišování mezi formou a obsahem, které provází snahy o reformu; ta je často vnímána jako pouhá úprava vnější podoby, zatímco vnitřní podstata zůstává nedotčena. Naproti tomu pojem rekonstrukce navrhuje zásadnější revizi samotných nosných prvků daného systému, nikoli pouze jeho povrchu. Oba termíny jsou sjednoceny předponou „re-“, která v sobě nese ideu návratu k původní čistotě nebo nápravy, což autor dává do souvislosti s Komenského konceptem „všenápravy“ (panorthosie). Text argumentuje, že tyto tradiční významy jsou v současnosti zpochybňovány moderním důrazem na lineární vývoj a pokrok. Prostřednictvím analýzy Spinozova termínu „emendatio“ autor zdůrazňuje, že pro správné filosofické porozumění je nezbytné dbát na etymologický původ slov a jejich vnitřní logiku, která často uniká běžné pozornosti.
Reformace (a rekonstrukce)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 21. 10. 2012
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2012
Reformace (a rekonstrukce)
Mnohoznačné slovo „reformace“ (nejčastěji ovšem vztahované k reformátům Lutherovi a Kalvínovi atd.) je navíc zatíženo nejasným rozlišením mezi „formou“ a „obsahem“. Reformovat něco znamená změnit či upravit formu, aniž by byl nějak narušen obsah (tj. jako by obojí bylo možno oddělit, nejen odlišit). Naproti tomu slovo „rekonstrukce“ se zdá poukazovat na změny závažnější, totiž týkající se samotné „konstrukce“, tedy něčeho vskutku „nosného“, nikoli pouze povrchového (zatímco ostatní stavbu či spíše obsahový materiál lze zachovat.). Reformovat např. filosofii tedy znamená změnit něco spíše druhotného, aniž by filosofie přestala být filosofií; přitom ovšem zůstává zatím skryto, co je právě to, co filosofii dělá filosofií a co nesmí být ani narušeno, natož ztraceno. Naproti tomu rekonstrukce by ve filosofii mohla znamenat revizi nejen okrajovou, nýbrž „centrální“. Přitom počáteční „re-“ v obou případech poukazuje na jakýsi „návrat“ k čemusi původnímu, tedy v češtině „opravu“ či „nápravu“ (což charakterizovalo myšlenku Komenského „všenápravy“, tz. panorthosie). Lze tedy mít za to, že všechny tyto názvy či termíny je třeba považovat za silně zpochybňované samotnou myšlenkou „vývoje“ a zejména „pokroku“. Že tento rys protikladnosti běžně uniká pozornosti, je třeba připisovat tomu, že málo dbáme na vlastní významy slov a zejména na jejich hlubší, etymologické významové souvislosti. (Právě Bretonem zmíněný Spinozův termín „emendatio“ na tom není o nic lépe, protože jde o vychytání a opravení vad a chyb, tj. o odstranění toho, co tam vlastně nepatří, co není správné, k čemu došlo omylem apod.)
(Písek, 121021-1.)