Tento text se zabývá filosofickým a teologickým pojetím vzkříšení jako tématu, které dává smysl pouze za předpokladu, že smrt představuje skutečný a definitivní konec individuální existence. Vzkříšení není chápáno jako automatické pokračování života, ale jako nový začátek závislý na vnějším činiteli. Autor zdůrazňuje, že z toho, co zemřelo, nic nepřežívá; identita vzkříšeného je plně svěřena Bohu. Tato perspektiva slouží jako východisko pro filosofickou úvahu o povaze subjektu, který nelze redukovat na objekt. Subjektivita je vnímána jako dar a výzva, na kterou je třeba odpovědět. Text dále rozvíjí myšlenku vztahu mezi událostí a subjektem, kde subjekt není pouhým produktem děje, ale je spoluustaven skrze participaci na události samotné. Celkově esej zpochybňuje běžné představy o kontinuitě identity a klade důraz na radikální diskontinuitu smrti a roli transcendence v konstituci lidského bytí.
Vzkříšení jako téma
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 3. 11. 2012
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2012
Vzkříšení jako téma
Vzkříšení má smysl pouze za předpokladu, že smrt znamená skutečný konec jedince (zatímco vzkříšení je leda nový začátek, ovšem nic automatického!). „Doufání“ se neodnáší k budoucnosti doufajícího, nýbrž je jistotou, že „ON“ se jako živý postaví i nad mým popelem. Z toho, „co“ zemřelo, nic nepřežívá, nic nepřetrvává. Otázka identity toho, kdo žil a zemřel, s tím, kdo je vzkříšen, není řešitelná jinak, než že celá identita je svěřena „JEMU“; v tom vidím nedostatek či vadu i té představy „popela“, nad kterým se „ON“ postaví. Filosoficky to je pro mne jen opora a potvrzení toho, že „subjekt“ není (a nemůže být chápán jako) „objekt“, i když má dočasně svou předmětnou stránku. Také „subjekt“ žijícího je „darován“, „udělen“ jako výzva a příležitost, na kterou je nutno odpovědět (tady je ten problém počátku každé pravé události na rozdíl od počátku takové události jakožto subjektu, neboť ten subjekt musí být spoluustaven samotnou událostí, nebo jinak: událost si svůj subjekt musí ustavit tak, že na něm spolupracuje, ne tak že ten subjekt je jejím výtvorem, produktem).
(Písek, 121103-1.)