Text se zabývá metafyzickým problémem vztahu mezi celistvostí a změnou, přičemž zpochybňuje tradiční předsudek o neměnnosti pravé skutečnosti. Od Platóna převládala představa, že dokonalost vylučuje změnu, neboť jakýkoli pohyb by znamenal úbytek či nedostatek dokonalosti. Autor však navrhuje posun od pojmu „dokonalost“ k pojmu „celek“. Na rozdíl od statické dokonalosti musí celek o svou integritu aktivně usilovat a neustále na ní pracovat. Tato perspektiva umožňuje chápat změnu nikoli jako narušení, ale jako integrální součást celku. Skutečná celistvost tedy spočívá v schopnosti zahrnout a integrovat změnu, aniž by došlo k rozpadu identity. Úvaha rovněž poukazuje na historický vliv křesťanské teologie, konkrétně dogmat o vtělení a Nejsvětější Trojici, která v západním myšlení připravila půdu pro pochopení jednoty v proměnlivosti. Tento přístup nabízí dynamičtější pohled na ontologii, kde integrita a proces nejsou v protikladu, nýbrž tvoří dialektickou jednotu.
Celek a změna
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 29. 1. 2011
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2011
Celek a změna
Základním metafyzickým předsudkem je neměnnost toho, co lez nazvat „pravou skutečností“. Přinejmenším od Platóna se argumentuje tím, že bytost nanejvýš dokonalá se nemůže měnit, protože by to nutně znamenalo, že své dokonalosti pozbývá – anebo by to bylo dokladem toho, že přece jen naprosto dokonalá nebyla a není. Pokud místo o dokonalosti – což ostatně vyžaduje zvláštní výklad – budeme mluvit o „celku“ (a celek nemusí a dokonce nemůže být dokonalý, nýbrž musí o svou integritu dbát a musí na ní aktivně pracovat), pak musíme připustit, že celek může svou celkovost, celistvost, integritu zachovat a zároveň se při tom měnit. Ta změna se nemusí vždycky a nutně týkat té celkovosti, ale musí být do celkovost zahrnuta, integrována. (Tady sehrála obrovskou úlohu theologická, tedy křesťanská, formule, týkající se inkarnace a trojiční jednoty.)
(Písek, 110129-3.)