Text zkoumá ontologické rozlišení mezi pravými jsoucny a pouhými hromadami či agregáty. Autor argumentuje, že o „bytí“ lze hovořit pouze u celků, které jsou vnitřně sjednoceny a integrovány. Hromady, ačkoliv vykazují faktickou existenci, postrádají vlastní bytí, neboť jejich meze jsou často určovány vnějším pozorovatelem a nikoliv vnitřním principem. Tato práce navrhuje terminologické odlišení: termín „jsoucnost“ je vyhrazen pro vnitřní integritu pravých jsoucen, zatímco termín „jestota“ označuje vnější fakticitu a aktuální výskyt hromad v prostoru a čase. Rozlišení je klíčové pro pochopení vztahu mezi celkem a jeho složkami, zejména v případech, kdy jsou i samotné složky pouze agregáty nižšího řádu. Text zdůrazňuje nutnost zkoumat tyto souvislosti s vědomím rozdílu mezi pouhou vnější aktualitou a skutečnou ontologickou jednotou, která jediná zakládá nárok na status bytí.
Bytí a jsoucnost (a jestoty) / Jsoucnost a jestoty (a bytí) / Jestota a jsoucnost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 31. 1. 2011
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2011
Bytí a jsoucnost (a jestoty) / Jsoucnost a jestoty (a bytí) / Jestota a jsoucnost
O „bytí“ můžeme mluvit jen v případě pravých jsoucen, tj. jsoucen-celků, které jsou vnitřně sjednoceny, integrovány. Hromada, pouhá agregace nemá žádného „bytí“, ani když je „skutečná“ ve smyslu fakticity, faktického výskytu. To pochopitelně vůbec neznamená, že nějakým velmi jednoduchým, „nízkým“ způsobem spolu jednotlivé části, jednotlivé složky „hromady“ nejsou nějak spjaty, ale pak musíme vzít v úvahu, že to nejsme my, kdo smí určovat meze oné „hromady“ (resp. rozhodovat, co k té hromadě náleží a co už ne). A navíc musíme vždy také přihlížet k tomu, zda ony „složky“ hromady nejsou třeba také pouhé „hromady“ vzhledem k oné větší hromadě, která se z nich „skládá“. Pokud ano, nemají také žádného svého vlastního „bytí“, a ona větší „hromada“ jim žádného „bytí“ nezajistí. Naproti tomu ovšem je každá hromada „skutečná“ ve smyslu konstatovatelné fakticity; nicméně pouhá fakticita se omezuje vždy jen na „hic et nunc“, na právě aktuální „jsoucnost“, k níž náleží vše, co je ve zvoleném okruhu zároveň „vedle sebe“, aniž by to mělo jakoukoli další souvislost (aspoň v našem pohledu, nebo také aktualita závisí na našem pohledu). Protože však o aktuální „jsoucnosti“ můžeme mluvit i v případě pravých jsoucen, bude dobré obojí „jsoucnosti“ i terminologicky odlišit. Podržíme proto termín „jsoucnost“ pro pravá jsoucna, zatímco pro hromady a tedy pohled „zvenčí“ zavedeme termín „jestota“. Souvislost mezi „jestotou“ hromady a příslušnými „jsoucnostmi“ jejích subsložek (a pokud i subsložky jsou pouhými hromadami, tedy jsoucnostmi dalších sub-subsložek atd.) musí být buď metodicky a s plným vědomí redukování odložena stranou – anebo blíže zkoumána a rozpoznávána.
(Písek, 110131-1.)