Tento text se zabývá relevancí konceptu „přirozeného světa“ či „žitého světa“ v kontextu současné technické civilizace. Autor si klade otázku, jaký má tento pojem smysl v době, kdy je náš každodenní život prostoupen technickými konstrukty, které postrádají vlastní život, ačkoliv jsou námi aktivně využívány. Úvaha připomíná, že i zakladatel fenomenologie Edmund Husserl postupně opustil termín „přirozený svět“ (Naturwelt) kvůli historickým rozporům a nejasnostem spojeným s chápáním přírody a přirozenosti. Text kriticky hodnotí terminologický vývoj v této oblasti a poukazuje na to, že ani náhradní pojmenování, jako je například „předvědecký svět“, nejsou bezproblémová. Cílem práce je zhodnotit použitelnost těchto fenomenologických kategorií v analýze moderní zkušenosti. Abstrakce se zaměřuje na napětí mezi bezprostřední zkušeností a technickými systémy, přičemž zdůrazňuje potřebu přesného pojmosloví pro popis světa, v němž žijeme, bez ohledu na jeho narůstající komplexitu a technologizaci.