Tento text se zabývá filosofickou koncepcí počátků (archai) v rámci událostné ontologie. Autor tvrdí, že každá událost disponuje počátkem, který nevyplývá z předchozího dění, a představuje tak v podstatě „počátek z ničeho“. Aby se však tato událost stala reálnou a nezůstala pouze v rovině virtuality, musí se okamžitě začlenit do širšího kontextu okolních událostí. Tato integrace je určována dvěma faktory: konkrétní situací vytvořenou prostředím a schopností nové události na toto prostředí reagovat. Specifickým rysem samotného počátku je skutečnost, že postrádá vlastní reaktivitu, neboť schopnost reakce předpokládá již konstituovaný subjekt. Počátek je tedy momentem, kdy se subjekt teprve ustavuje, což jej odlišuje od následného průběhu události. Text tak osvětluje napětí mezi nahodilostí vzniku a nutností kontextuálního zapojení pro dosažení reality.
Počátky (archai)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 6. 6. 2011
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2011
Počátky (archai)
Každá „událost“ (v našem, tj. velmi širokém smyslu) má počátek, který nevyplývá z ničeho předchozího (tedy vlastně „počátek z ničeho“), ale každý takový počátek se okamžitě zapojuje do „reálného“ kontextu, tj. do prostředí jiných, většinou blízkých událostí, a teprve tím se událost sama (včetně počátku) stává „reálnou“ (bez takového „zapojení“ by zůstala pouze „virtuální“, tj. virtuální by zůstal i její počátek). To, jak se každá událost zapojuje do určitého kontextu, závisí na dvojím (tj. na dvojí antecedenci): na konkrétní situaci, vytvořené okolními událostmi, a na schopnosti dané (nové, nově začínající) události na tyto okolní události reagovat. Výjimkou je ovšem právě sám počátek, který de facto se žádnou svou vlastní reaktibilitou (v plném smyslu) nemůže pracovat ani počítat, protože skutečné reakce jsou akce, a obojí předpokládají subjekt (tj. že už byl subjekt ustaven, konstituován).
(Písek, 110606-2.)