The text examines the philosophical relationship between actuality and objecthood, analyzing the nature of presence as a subjective and contextual entity. The author argues that the scope of current presence cannot be determined objectively but is always relative to a subject and their ontotope. A central theme is the objective aspect of actuality, which, while appearing limited to the "hic et nunc" (here and now), in reality possesses far-reaching temporal and spatial duration. This phenomenon is demonstrated through the example of astronomy, where we observe events from the universe's deep past within the present moment. The work concludes that objecthood is anchored in lower, more slowly changing components of event-based processes, which serve as a stable foundation for more dynamic, higher-order events. The text offers a deeper insight into the ontological structure of event-driven processes and challenges superficial perceptions of temporality and objectivity within the context of the actual experience of the world.
Aktuálnost a předmětnost / Předmětnost a aktuálnost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 5. 7. 2011
- This is a part of the original document:
- 2011
Aktuálnost a předmětnost / Předmětnost a aktuálnost
Rozsah právě aktuální přítomnosti (=při-tom-nosti) nelze určit nebo stanovit „objektivně“, nýbrž vždycky pouze v souvislosti s nějakým jiným („vnějším“) subjektem (a jeho perspektivou), eventuelně se spolupracující skupinou subjektů, tedy s „osvětím“ a vzájemným prolínáním dalších „osvětí“ (tzv. ontotopem, ve zvláštním – zřetelnějším – případě tzv. biotopem). Zvláštní charakteristikou každé takovéto „konkrétní“ aktuálnosti je to, že má svou předmětnou stránku. Tato předmětná stránka se zdá v jednom směru úzce spjata s oním aktuálním momentem „hic et nunc“, ale je to pouze zdání, kterým se nesmíme nechat zmást. Ve skutečnosti má (nebo může mít) tato předmětná stránka aktuality velmi dlouhé „trvání“ či spíše časově i prostorově dalekosáhlý „dopad“. Názorně to vidíme třeba na tom, jak třeba v astronomii můžeme v konkrétně „aktuální“ chvíli vidět (a pozorovat) děje, které se odehrávaly před miliardami let a jejichž předmětnou stránku (jen z nepatrné částky) můžeme právě ještě „nyní“ registrovat a analyzovat (a také – zpětně – interpretovat). Sama předmětnost musí být proto především nesena málo či pomalu se měnícími nižšími složkami událostného dění, tj. takovými, které se samy „dějí“ mnohem, mnohem pomaleji, ale kterých si hlavní (vyšší) událost užívá ke svému celkovému „dění“ jako jakési předmětné opory.
(Písek, 110705-1.)