This text examines the definition of meontology and critically explores its relationship to scientific disciplines. The author emphasizes that despite the linguistic suffix –logy, meontology should not be understood as a science or a narrowly defined academic field. The central argument is that meontology must remain a purely philosophical discipline, which implies that it represents philosophy as a whole at all times, rather than just a fragment of it. The author applies the same principle to other disciplines such as ontology, gnoseology, or philosophical logic. The work proposes understanding these disciplines not as isolated sciences, but as specific philosophical viewpoints or perspectives. While these perspectives focus on a particular set of problems and their interconnections, they always do so with regard to a broader context, the true significance of which emerges precisely through the chosen point of view. Meontology is thus presented as an integral part of philosophical inquiry that maintains its complexity even when focusing on the specific issues of non-being.
Méontologie není „věda“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 24. 7. 2011
- This is a part of the original document:
- 2011
Méontologie není „věda“
Ačkoliv je běžné koncovkou –logie vyznačovat nějakou vědu, musíme hned na počátku rozhodně vyloučit, že by méontologii mohla být chápána jako „věda“, vědecká disciplína. Není tomu tak proto, že by si počínala nebo dokonce směla počínat „nevědecky“ (a už vůbec ne proti-vědecky), ale proto, že musí v každém případě zůstávat disciplínou filosofickou, a každá filosofická disciplína musí zase zůstávat celou filosofií, nikoli jen nějakou její částí, nějakým jejím osamostatněným „oborem“. Tak tomu je ovšem docela stejně také s „ontologií“, gnozeologií (neboli noetikou), logikou (ovšem filosofickou, tj. filosofií „logu“) a vůbec všemi dalšími filosofickými disciplínami (které nesmíme zaměňovat s disciplínami vědeckými, i když jsou běžně nazývány stejnými nebo podobnými jmény). Jak bychom tedy měli správně mluvit o každé takové jednotlivé filosofické disciplína, která musí navzdory své odlišnosti od jiných zůstávat vždy celou filosofií? Pro začátek snad bude nejlépe ji chápat jako určité filosofické hledisko, tedy jako určitou perspektivu, a navíc soustředěnou na jistou problematiku (tedy soubor zvolených problémů a jejich vzájemných souvislostí), ovšem vždy s ohledem na širší kontexty (souvislosti), jejichž důležitost se objevuje teprve v jejich vztahu (vztaženosti) ke zvolené perspektivě a tím ke zvolenému okruhu problémů, tedy ke zvolené problematice.
(Písek, 110724-1.)