This text examines a fundamental ontological distinction between activity as the self-performance of an entity's own being and activity in the form of actions through which the entity transcends its boundaries and engages with its surroundings. The author argues for the necessity of distinguishing these two types of activity to prevent conceptual confusion in subsequent reasoning. Although self-performance and outward actions are not identical, they are inextricably linked: external actions inevitably influence internal self-performance, while the entity's internal being conditions its external reach. The text emphasizes that these aspects must neither be confused nor isolated in thought. This distinction is crucial for explaining the possibility of reflection—not merely as consciousness, but as "re-flexion" in its original sense of a return to oneself. Such a return presupposes an outward-directed action while remaining a distinct inward performance. Ultimately, the reflection on these dynamics provides a deeper insight into the nature of existence and the structure of subjective agency.
Akce jako sebe-výkon
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 1. 9. 2011
- This is a part of the original document:
- 2011
Akce jako sebe-výkon
Když uvažujeme o akcích a aktivitě vůbec, musíme náležitě rozlišovat aktivitu, jíž nějaké (pravé) jsoucno „vykonává“ své vlastní bytí, a aktivitu v podobě akcí, jimiž takové (pravé) jsoucno překračuje své meze (hranice) a míří mimo sebe, ven ze sebe, do svého okolí. Proto je tak trochu otázkou, nemáme-li v tom prvním případě přestat mluvit o „akci“ resp. „aktivitách“, tedy nemáme-li raději zvolit jiné pojmenování, aby nedocházelo k nedorozuměním a v důsledku toho k omylům a chybám v dalším usuzování. Zároveň ovšem musíme pamatovat, že obojí jde vždycky ruku v ruce, tj. že sebevýkon nemůže být neovlivněn vykonávanými aktivitami, směřujícími ven ze jsoucna jakožto subjektu, a na druhé straně že takovéto akce a aktivity, směřující ven ze jsoucna-subjektu, nemohou neovlivňovat onen sebevýkon. V myšlení nesmíme obojí zaměňovat, ale nikdy nesmíme obojí od sebe izolovat, tedy ani v myšlenkách; přesto platí, že nejde o totéž. Kdyby totiž šlo o totéž, tedy o jediný typ aktivit, nemohli bychom objasnit, jak je možná reflexe, tj. akce, která je cílově zaměřena dovnitř a nikoli ven (a ovšem nejen reflexe v běžném významu, tj. na úrovni vědomí a myšlení, ale „re-flexe“ v původním významu a tvaru, totiž v podobě výkonu návratu k sobě, která ovšem výkon akce jakožto zaměřené k čemusi mimo sebe předpokládá).
(Písek, 110901-2.)