Text se zabývá Empedoklovým pojetím pojmu 'fysis', jak jej interpretuje Aristotelés v rámci své analýzy podstaty věcí. Empedoklés ve svých zlomcích tvrdí, že to, co lidé běžně nazývají přirozeností či přírodou, je pouze lidským výmyslem pro označení procesů míšení a následného rozkladu základních prvků. Tato studie zkoumá význam tohoto radikálního popření fysis jakožto vnitřní podstaty věcí, což představuje zásadní zlom v dějinách filosofie. Empedoklés je zde vykreslen jako svérázný a eklektický myslitel s vysokým sebevědomím, jenž redukuje svět na agregáty pasivních elementů. Mezi těmito prvky neexistují skutečné aktivní vztahy; jejich uspořádání je řízeno výhradně vnějšími činiteli, Láskou a Svárem. Text dále analyzuje Aristotelovu kritiku tohoto dualistického pojetí sil a poukazuje na to, jak Empedoklova mechanistická vize světa nahrazuje organický růst pouhým přeskupováním částic. Práce tak osvětluje ontologické důsledky odmítnutí imanentní přirozenosti ve prospěch vnějšího působení sil na látku.
FYSIS u Empedokla
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 12. 2. 2010
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2010
FYSIS u Empedokla
V Aristotelovi čteme:
Slovem „fysis“ se ještě v jiném smyslu nazývá podstata (úsiá) věcí přirozeně jsoucích; tak toho slova užívají na příklad ti, kdo míní, že první složení prvků jest fysis, anebo jak Empedokles praví: „U věcí jsoucích není, čemu se říkává fysis, / ale je toliko směs a opět pak rozklad té směsi. / Fysis – toť je pro to jen slovo, jež vymyslil člověk.“
Empedoklés je ovšem podivný myslitel; i když nám z něho zůstaly jen zlomky, je zjevné, že si mnohé navzájem protiřečí. A on sám má naproti tomu hodně přebujelé sebevědomí, navíc se nepřípustně cítí být bohem (nebo aspoň polobohem, nesrovnatelně nadřazeným prostým lidem). Přesto má svou důležitost se jím zabývat, zejména některými jeho myšlenkami, a to navzdory tomu, že to je velký eklektik. Tu otázku po fysis musíme vzít vážně, už proto, že tu je asi poprvé v dějinách filosofie výslovně popřena jako smysluplná. Co tu je vlastně popíráno? Jsou tu popírány vztahy, skutečné (aktivní) vztahy mezi tzv. „prvky“ (stoicheia, elementa), tedy jejich schopnost na sebe navzájem reagovat. Jsou jenom hromady, agregáty prvků, resp. byly by to jen nahodilé hromady, kdyby nebylo ještě nějakých činitelů (kterým Empedoklés říká Láska a Svár), ovšem tyto aktivní činitelé je jen shromažďují do kup, anebo naopak je z těch kup přerovnávají do jiných (to byl ostatně důvod k Aristotelově kritice, že stačí činitel jeden).
(Písek, 100212-1.)