This text presents a critical reflection on the concept of "insight" and the metaphor of "glasses" used by Jiří Němec in his correspondence with Václav Havel. While Němec suggested that one must discard distorting glasses to gain true insight into phenomena, the author argues that it is impossible to perceive anything without any "glasses" at all. Even the simple act of focusing attention on a specific object constitutes a form of filtering or framing. The text further critiques the traditional dependence of Western thought on visual metaphors, a legacy of the Ancient Greek tradition. This ocularcentrism links "insight" almost exclusively to sight, as evidenced by common terminology like seeing or gazing. The author contends that this visual bias limits our understanding and proposes expanding the notion of insight to include other senses, such as hearing, taste, smell, and touch. By moving beyond purely visual paradigms, we can achieve a more comprehensive and multi-sensory approach to perceiving and interpreting reality.
„Nahlédnutí“ a „brýle“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 22. 2. 2010
- This is a part of the original document:
- 2010
„Nahlédnutí“ a „brýle“
Neujasněnost významu slova „nahlédnutí“ vede Jiří Němce k ještě dále a víc znejasňující metafoře „brýlí“: abychom prý některé fenomény mohli „nahlédnout“, „většinou se napřed musíme zbavit brýlí, které nám je zkreslují“ (1980, z poznámky pro Václava Havla). Skutečný problém je tím zakryt: jistě platí, že „brýle“, které nějak „zkreslují“, je třeba odložit, ale je možné fenomén „nahlédnout“ zcela „bez brýlí“? Po mém soudu nikoli; je třeba ovšem blíže upřesnit a objasnit, v čem spočívá to použití „brýlí“. To má rozmanité podoby: už samo zaostření na určitý „předmět“ a soustředění pozornosti jen na něj znamená jisté použití „brýlí“; ale u toho to zdaleka nekončí. Pokud se nám zdá (a trváme na tom), že nahlédnutí je výhradně věcí aktuální přítomnosti, je to dokladem toho, jak stále (byť nekontrolovaně) spojujeme „nahlížení“ se zrakem (tj. že v tomto ohledu zůstáváme naprosto závislí na řecké tendenci spoléhat především na „zrak“ (odtud také celá s tím souvislá terminologie: vidění, zírání, hledění atd.). Tak ovšem, jako Řekové zapomínali na to, že i samo zrakové vidění, nazírání, zření se neobejde bez „zraku“, že tedy ve „zření“ nemáme zdaleka „prostě a jednoduše“ viděné věci před sebou, tak je třeba „nahlížení“ vůbec zbavit vazby jen na zrak a tázat se, jak je možno něco „nahlédnout“ sluchem, nebo dokonce chutí a čichem či hmatem.
(Písek, 100222-2.)