Text se zabývá vztahem mezi pravdou a zkušeností v reakci na Kantův výrok, že pravda se nachází pouze ve zkušenosti. Autor kritizuje zjednodušené chápání zkušenosti jako pouhého kontaktu s věcmi a zdůrazňuje, že pravda není věcí ani z věcí odvoditelnou entitou. Naopak, pravda je měřítkem, které rozhoduje o pravosti našeho poznání věcí. Zkušenost není omezena pouze na vnější objekty, ale zahrnuje i zkušenost s pravdou samotnou a se samotným procesem myšlení. V tomto kontextu autor rozporuje Kantovo tvrzení, že čistě rozumové poznání je pouhým zdáním, neboť i rozumová práce je formou zkušenosti. Pravdivé poznání je možné pouze tehdy, když poznávané objekty vstoupí do světla pravdy. Text tak rozšiřuje pojem zkušenosti o intelektuální a reflexivní rozměr, čímž ukazuje, že poznání nelze oddělit od zkušenosti s myšlením samotným.
Pravda a zkušenost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 3. 3. 2010
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2010
Pravda a zkušenost
Kant kdysi (v Prolegomenech) napsal, že „nur in der Erfahrung ist Wahrheit“ (když předtím ještě uvedl: „Alles Erkenntnis von Dingen, aus bloßem reinen Verstande oder reiner Vernunft, ist nichts als lauter Schein, und nur …; Werke IV, S. 114). Skutečný problémem však je povaha oné „zkušenosti“, jakož i to, s čím jsme „udělali zkušenost“. Zcela mylné by bylo mít za to, že pravdu najdeme či získáme pouze ve zkušenosti s věcmi, a docela zapomenout, že jde také o zkušenost s pravdou. Pravda však není věc, a nelze ji ani z věcí odvodit. Je to naopak pravda, která rozhoduje o tom, zda naše zkušenost s věcmi a naše poznání věcí jsou „pravé“, „pravdivé“. Pravost a pravdivost našeho poznání věcí nelze odvodit jen z těch věcí samých; pravda zůstává mírou jak věcí samých, tak našeho poznání těch věcí. Pravdivé poznání věcí je možné je ve světle pravdy samé, a to znamená, že do světla pravdy se musí dostat i to, co poznáváme, s čím „děláme“ nějakou zkušenost. Na a právě proto nelze právem ani opačně říci, že by čistě rozumové poznání (nechám tu stranou ten Kantův rozdíl dvojího „rozumu“) bylo pouhým zdáním, pouhou iluzí. Zkušenost totiž neděláme jen s věcmi, ale také s myšlením, s prací rozumovou a tedy s rozumem; čistě rozumové poznání, které by s nějakým druhem zkušenost vůbec nemělo nic společného, není možné ani myslitelné.
(Písek, 100303-1.)