Text se zamýšlí nad povahou „zrodu“ a „rození“ v kontextu filosofie události. Autor odmítá chápání zrodu jako pevné časové hranice nebo bodu v čase. Namísto toho definuje zrod jako kontinuální proces, který probíhá po celou dobu trvání události. Pravá událost se musí rodit v každém okamžiku svého dění, přičemž tento proces je neoddělitelně spjat s jejím neustálým zanikáním. Klíčovým tématem úvahy je vztah mezi zrodem a časovostí, respektive „časováním“. Zrod je interpretován jako moment počátku časování a jako zcela nezbytný předpoklad, který umožňuje události aktivně vykonávat své bytí a událostné dění. Jelikož je zrod konstitutivním předpokladem možnosti dění, nemůže být paradoxně jeho integrální součástí ani složkou v tradičním smyslu. Událost či subjekt tento moment zrodu aktivně nevykonává, ale je jím jako nutným předpokladem doprovázen po celou dobu své existence. Text tak nabízí hluboký vhled do ontologických základů procesuality a časové povahy jsoucnosti.
Zrod a rození (ustavičné)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 1. 5. 2010
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2010
Zrod a rození (ustavičné)
O „zrodu“ nelze mluvit (ani o něm tak myslit) jako o nějaké pevné hranici, a už vůbec ne jako o nějakém „bodu“ v čase. Zrodit se může pouze nějaká (pravá) událost, a ta se – má-li ve svém událostném dění pokračovat – musí „rodit“ stále znovu, a to s každou další chvílí svého „života“, svého událostného dění. Událost se „rodí“ po celou dobu svého trvání (událostného dění), a stejně tak po celou dobu také hyne a „umírá“. Proto nemůžeme – přísně vzato – opakující se tento moment „zrodu“ (rození) události považovat za její součást, za její složku (tedy ani za složku jejího „bytí“, jež by byla nějak vintegrována do jejího „života“, do celku jejího událostného dění. Naproti tomu je „zrod“ každé události bytostně spjat s její časovostí, přesněji s jejím „časováním“ (vytvářením, „produkcí“, eventuelně jakousi „indukcí“ časového pole, bez něhož by se žádná událost nemohla „dít“, „stávat“, odehrávat). Zmíněný „moment zrodu“ je zároveň „momentem časování“ (resp. momentem počátku časování), a to jako naprosto nezbytného „předpokladu“ možnosti, aby událost začala aktivně vykonávat své „bytí“ své událostné dění. A právě proto tento moment nemůže být součástí ani složkou tohoto výkonu. Žádná událost (žádný subjekt) nemůže tedy vykonávat (v rámci svého událostného dění a jeho vykonávání) také tento „moment zrodu“, který jej však nutně jako „předpoklad“ (ovšem nikoli „minulý předpoklad“) doprovází po celou dobu jejího událostného dění.
(Písek, 100501-2.)