Tento text zkoumá rozdíl mezi vědeckou antropologií a filosofií člověka na základě teze Karla Kosíka, že věda nedokáže postihnout člověka v jeho celistvosti, zejména ve vztahu k otázce pravdy. Autor tento argument zobecňuje na další vědní obory a ilustruje jej na příkladu fyziky atomu. Tradiční věda definuje atom pouze skrze jeho chemické a fyzikální vlastnosti, čímž však opomíjí jeho roli v rámci živého organismu. S odkazem na myšlenky A. N. Whiteheada text zdůrazňuje, že atomy se aktivně integrují do vyšších organizačních celků a jejich fungování je ovlivněno plánem celého těla. Vědecký přístup, který zkoumá entity v izolaci, tak přehlíží jejich vnitřní schopnost participovat na vyšších formách bytí. Dokument poukazuje na to, že zatímco věda redukuje realitu na dílčí aspekty, filosofické nahlížení vyžaduje uchopení širších souvislostí, které přesahují hranice jednotlivých disciplín a jejich metodologických omezení.
[Antropologie a antropo-logie / Rozdíl mezi filosofií člověka a vědou o člověku]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 30. 8. 2010
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2010
[Antropologie a antropo-logie / Rozdíl mezi filosofií člověka a vědou o člověku]
Žádná vědecká antropologie nepostihuje plně člověka, protože nezachycuje souvislost jeho problematiky – kromě jiného a například – s otázkou pravdy. (Tak to před mnoha lety v Mexiku řekl Karel Kosík.) Naprosto analogicky bychom to mohli aplikovat na nejrůznější jiné vědy. Protože filosofie člověka, pokud není chápána jako celá filosofie, tak se stává vědou, stává se antropo-logií, není to filosofie člověka, ale věda o člověku – a ještě která, z kterého hlediska a podobně. Tak když to aplikujeme na jiné obory – a vybereme krajní případ, že to aplikujeme na fyziku, na fyziku atomu třeba, tak se ukáže, že musíme říci, že věda o atomu nepostihuje atom vcelku, v jeho všech vlastnostech, protože nezachycuje souvislost jeho aktivit, jeho bytí, jeho fungování uprostřed jiných atomů, tedy nezachycuje souvislost třeba se životem, protože ten či který atom má také velký význam pro to, co známe jako organismus, jako živou bytost. Ta představa, že atomy zůstávají tím, čím jsou, a jsou organizovány jen zvnějška do organismu, je chybná a musí být opuštěna. A my si musíme uvědomit to, co si kdysi uvědomil matematik a fyzik Whitehead, že atomy jsou schopny se nějakým způsobem (aktivně a samy) integrovat do živého těla, a to znamená, že jejich aktivity – Whitehead upozornil, že hlavně to budou aktivity jejich elektronů, to bychom mohli ještě přezkoumávat – že jsou schopny se nějak zapojit do plánu celého těla. Tato schopnost zapojit se do plánu nějaké vyšší „organizace“ je vlastně tou fyzikou atomu opomíjena: atom je zkoumán a vymezován, definován jenom ve svých vztazích chemických, a eventuelně fyzikálních. Jeho „funkce“ v živých tělech jsou ponechány jiné disciplíně.
(přepis z diktátu – Písek, 100830-1.)