This study analyzes Karl Jaspers' concept of the "substance of the whole" as presented in his work "The Spiritual Situation of the Age." The author argues that Jaspers does not employ this term in the traditional metaphysical sense of an unchanging entity independent of temporal processes. Instead, the term functions as a metaphor for an active, integrative principle inherent to the unfolding of events. This newly conceived substance is intrinsically linked to the processual nature of reality and serves to establish and maintain the integrity and cohesion of a whole. Rather than being defined by static immutability, this substance is characterized by an "organizational power" that sustains continuity over time while remaining inherently changeable itself. The text emphasizes the necessity of investigating the nature of this internal variability of substance and distinguishing it from mere external or accidental changes. In this way, substance is rehabilitated as a dynamic element that allows for a theoretical understanding of the unity of occurring wholes without resorting to obsolete ontological categories.
„Substance“ celku
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 28. 8. 2010
- This is a part of the original document:
- 2010
„Substance“ celku
Jaspers ve své Duchovní situaci doby opakuje slova „substance celku“ (např. čes. překl. 2008, s. 104). V jednom případě může být „neproblematicky přítomná“, v druhém uváděném případě se však substance celku může stát „problematickou a nacházet se v rozkladu“. Už z toho (a zejména z kontextu) je zřejmé, že nemá na mysli „substanci“ v tradičně metafyzickém významu, ale že tohoto slova používá jen metaforicky a možná již s náznakem nových konotací. Oproti tradiční myšlence, že dějící se celek je jako celek ustavován a udržován právě tím, co se uprostřed jeho dění (stávání) nemění – přičemž se ovšem tato neměnnost chápe jako cosi od onoho dění odděleného, na něm nezávislého, dokonce tomuto dění předcházejícího, předem daného a uloženého), je třeba myšlenkově uchopit onu nově chápanou „substanci“ jako něco aktivního a zároveň spolehlivého, co opravdu dokáže účinně (byť relativně účinně, neboť to má své meze) integritu a zlostnost událostného dění celku zakládat, udržovat a alespoň nějakou dobu nést a upevňovat. „Substance“ v tomto novém smyslu tedy není a nemůže být od průběhu události a jejích proměn oddělena, je třeba ji interpretovat v její pevnosti a jakési „organizační síle“, ale rozhodně nesm,kovat tuto pevnost s jakoukoli neměnností. Substance sama je tedy také proměnlivá, a je třeba povahu této proměnlivost zkoumat, studovat a pečlivě odlišovat od tzv.vnějších změn.
(Písek, 100828-3.)