This text examines the historical shift in the perception and purpose of science, tracing its origins back to the ancient Greek concept of "episteme"—knowledge pursued solely out of wonder. While pure research was once considered the highest form of intellectual endeavor, the escalating costs of modern scientific inquiry have created a significant dependency on external funding from governments and multinational corporations. This financial reliance often compromises scientific integrity, as research may be steered toward trivial outcomes or purely technical applications to satisfy benefactors. The author warns that if scientists relinquish the responsibility of determining and justifying their research priorities to the public, science risks losing its autonomous nature and degrading into mere "technique." Ultimately, the text calls for scientists to take an active role in ethical and strategic decision-making to preserve the dignity and genuine purpose of scientific discovery in the modern era.
Věda – cíle
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 28. 12. 2010
- This is a part of the original document:
- 2010
Věda – cíle
Od časů dávného Řecka se traduje pojetí vědy (vědění, epistémé) jako něčeho, co nemá další účel ani cíl než odpovědět na otázky člověka, který byl jat údivem. Není ještě zcela zapomenuta doba, kdy se vědění (a poznávání) k nějakému praktickému využití považovalo za cosi méně důstojného. Mělo to ovšem v praxi jeden neblahý důsledek: protože si vědci dost důsledně nekladli otázku, k čemu vlastně je to jejich poznávání a úsilí o vědění, a protože právě k tomu, aby dál mohli stále nové věci poznávat, potřebují nové a nové prostředky, velmi často krajně nákladné, nechali se opětovně svádět k tomu, aby se přizpůsobovali požadavkům vlád a států a dnes velkých, dokonce nadnárodních firem, od nichž jediných ty nákladné prostředky mohou dostat. A pak se jim musí nějak odvděčit. Odtud také kritika některých „vědeckých“ podniků, jejichž cílem bylo dospět k výsledkům, jejichž význam může být nicotný a o něž takřka nikdo nemá zájem. Takovým kritickým hlasům je možno rozumět, ale nesmíme je přeceňovat. Vědcové sami by měli svědomitě rozhodovat, které cesty vědeckého bádání za to stojí, a měli by to nejen sobě, ale také veřejnosti říkat a odůvodňovat. Jakmikle to přenechají jiným, dostanou se do takové závislosti, že ze své vědy nechají udělat pouhou „techniku“.
(Písek, 101228-1.)